Cesta Tchaj-ťi čchűan (Taijiquan) je cestou vývoje a poznání, ale proč stejnou formu cvičí každý trochu jinak? Je to špatně enbo dobře?
Zajisté si i úplný laik si všimne, že i největší mistři Tchaj-ťi čchűan jako Chen Xiaowang, Chen Zheng Lei, Wang Xian, Zhu Tian Cai cvičí stejné formy s jemnými odlišnostmi v provedení pohybu, v postojích a formách. V začátcích je jasné, že bývá u cvičence na vině dostatečné nezvládnutí pohybu a uvolnění. Avšak během let si praktikant Tchaj-ťi naplno uvědomí, že i přes stejně dodržovaný princip jeho vlastní forma zůstane vždy trochu odlišná.
Každá forma cvičení se samozřejmě odvíjí od hloubky, do které cvičenec pronikl. Pokud se Tchaj-ťi zabýváte celý život, budou patrně Vaše postoje a pohyby více vybroušené a uvolněné, ovšem není to pravidlem a mnozí si své chyby ponechávají napříč svým cvičením i dále. U mistrů a pokročilých jsou však tyto nedostatky velmi jemné a mnohdy nepatrné – téměř vždy pouze vnitřní. Každá chyba se dá odstranit, záleží však pouze na dotyčném člověku.
Ačkoli se sami sobě podobáme. Každý člověk má od přírody trochu jinak vystavěné tělo. Trochu jinou délku páteře, jinak dlouhé a mohutné kosti, to vše ovlivňuje tvar a vzhled cvičení Tchaj-ťi, stoje, postoje i formy. Člověk má tak svou vlastní trochu odlišnou stavbu kosterního skeletu a trochu odlišně tvarované klouby. Lidé se zkrátka mezi sebou navzájem vždy trochu liší. V návaznosti na tento předurčený základ, záleží také na tom jakou práci a pohyb skrz celý život vykonáváme. Tělo je dokonalé a proto se dovede skrze roky upravit a přizpůsobit danné činnosti.
Celkové napětí v těle produkuje od narození mozek. Lidé mají tak vrozené vyšší či nižší napětí ve svém těle. Toto napětí dokáže ovlivňovat tlak, tep, funkce i reakčnost celého organizmu. Zkrátka někdo má „stand-by“ režim energičtější a někdo méně. Obé není na škodu či špatně. Tak to prostě je. V taoistické terminologii jsou vždy lidé trochu „jin nebo jang“. Své prapůvodní napětí v těle můžeme ovlivnit jen máločím a málokdy. Toto napětí určuje vazivovou, šlachovou a svalovou stavbu celého těla a zejména kloubů. Klouby mají své vlastní napětí. Během cvičení Tchaj-ťi odbouráváme uměle vytvořené přepětí organizmu, které zapříčinil stres, blokace dechu, pracovní nasazení a emoce. Ideálem je povolit přirozeně tělo do svého „Stand-by“ režimu, kdy celé tělo správně pracuje, prospívá a hoví si. Ten, kdo má napětí nižší je většinou hyper-mobilní naproti tomu, který má klouby více usazeny vyšším napětím. Každý praktikant Tchaj-ťi tedy musí mít jemně odlišné spočinutí v postojích i formách. Proto lidé s vyšším napětím dokáží lépe obkreslit mistrovu formu a pak si léta hledají svůj vnitřní pocit v kloubech a uvolnění, zatímco lidé s nižším napětím brzy chytají vnitřní pocit a hledají po dlouhá léta tvar pohybu pro své tělo. Obě skupiny mají samozřejmě cíl stejný, avšak cestu mírně odlišnou. Tchaj-ťi bourá stereotypy pohybu i přepětí a to prospívá všem.