Mnoho soustředění, mnoho vůle a touhy vede k napětí. Mnoho lidí při cvičení se nadmíru soustředí na prováděný pohyb a tím si protichůdně při uvolňování tvoří napětí a bloky. Naprosto poctivý cvičenec si vlastně brání v dalším rozvoji.
Částečné uvolnění mysli kolem sebe ven napomáhá celému spojení mysli a těla. Zaměřovat mysl pouze na fyzické hranice těla nás svazuje. Při samotné praxi tchaj-ťi se snažme nevěnovat pozornost jen dílčím částem těla a jednotlivým pohybům.
Staří mistři přinášejí neměnný princip rozprostřít pozornost napůl uvnitř svého těla a napůl kolem sebe. Důležité je uvolnit oči – zrak, aby se spojoval s celistvým pohybem a nestřílel po myšlenkových nuancích.
Celé tělo je uvolněné a v souladu s okolím, vymezujeme celou bytost v prostoru, mysl pa dává pokyny, které skrz pas provádí celé tělo v jednotě, v čase – teď a nyní. Není zmatku, zbrklosti. Objevujeme harmonii a klid. Cvičme soustředěně, ale spojeni s celým světem. Nebe, člověk, země. Jednota a princip rovnováhy.
Tchaj-ťi čchűan (taiji quan) stylu Čchen pěstuje vůli a trpělivost
Pěkně a výstižně popsáno