Vždy při začátku cvičení Tchaj ťi čchűan stylu Čchen se pořádně rozehřejeme a pracujeme na uvolnění a protažení celého těla. Velmi jemně a disciplinovaně se zaměřujeme na své nitro, na celého sebe. Volně spojujeme mysl s dechem a vlastním tělem do jednoho proudu přítomnosti. Zanecháváme časovou přímku svému osudu a vteřinu po vteřině se noříme do bezčasí.
Tchaj ťi čchűan stylu Čchen pracuje s uvolněním, jedná o neustálou úpravu a centralizování samotné nosné struktury těla a vyvažování. V denní praxi, často vezme člověk za své stereotypní a automatické pohyby. Lidská mysl na racionální bázi cvičenci poskytuje velmi snadnou cestu s pomocí autopilota. Bohužel, cvičení nám nabízí stereotyp při kterém pohodlně přeskakujeme, zkracujeme a kašírujeme většinu forem. Soustředění a zřeknutí se snadného ve směru úprav a neustálého ujišťování a testování se vede k pokroku. Tento věčný rozhovor sám se se sebou je nutné neustále doceňovat.
Upouštím během svých lekcích od slova trénovat a zdůrazňuji myšlenku prožívat. Dech je plynulý a volný. Opíráme trup o podstavu boků, které přímo zatěžují skrz nohy postoj. Trup je prázdný a pocit uvolněné lehkosti vnášíme i do horních končetin. Neustále se myslí upínáme, nutíme, necháme ulpívat do různých směrů. Střed můžeme pocítit a vyrovnat ve chvíli neusilování, jen ve stavu jakési kontroly polohy a ponechání probíhající čas plynout bez našeho všudypřítomného řízení a ovládání.
