Tchaj-ťi čchűan styl Čchen je bojové umění na vysoké úrovni, které splňuje mnoho různorodých požadavků lidského života. Zatímco dříve jeho hlavním úkolem byla sebeobrana, dnes Tchaj-ťi čchűan styl Čchen nabízí a upřednostňuje spíše moudrost o zdraví a tělesné cvičení tím, že poskytuje hluboký vhled a způsob činnosti zakotvený v kinetice, lékařské vědě, fyziologii, mechanice a koordinaci pohybu, rahabilitaci, psychologii, filozofii i estetice.
Styl Čchen tchaj-ťi čchűan se vyvinul v 17. století v rodině Čchen ve vesnici Čchenťiakou (Chenjiagou). Vznik se připisuje především postavě Čchen Wang-tchinga (1597–1664), který působil jako generál v armádě dynastie Ming, po jejímž pádu se plně věnoval rozvíjení wušu (wushu) a studiu taoismu. Čchen Wang-tching stvořil více sestav tchaj-ťi, mj. dlouhou formu se 108 pozicemi a 43 forem „Dělových pěstí“ Lao-ťia (Laojia – Erlu, Paochui). Stejně tak je zakladatelem cvičení tchuej-šou (tlačící ruce) a techniky lepivé kopí. Vnější forma většiny pozic se opírá o cvičení 32 forem zápasu generála Qi Jiguang z 16. století. Ovšem Čchen Wang-tching ji naplnil novým obsahem, který si odnesl ze svého studia taoistických praktik Taojin (Daoyin) a Tuna, které stojí také v základu mnoha praktik čchi-kungu (Qi Gongu). Tak vzniklo mnohostranné bojové umění spojující rozvoj čchi, správné dýchání a účinnou sebeobranu. Další významný učitel z rodiny Čchen je Čchen Čchang-sing (Chen Changxing 1771-1853), který spojil formy rozvržené Čchen Wang-tchingem do dvou sestav, pro které se vžil název stará forma (Lao Jia). Od Čchen Čchang-singa vzešel například i Jang Lu-čchan (Yang Luchan), pozdější zakladatel stylu Jang. Na konci 20. let porušil Čchen Fa Kche (Chen Fake) (1887-1957) a jeho synovec rodinou tradici a začali učit veřejně v Pekingu.
Čchen Fa Kche je tvůrcem takzvané nové formy Sin Ťia (Xin Jia – Yi Lu, Er Lu). Nová forma Sin Ťia se vyznačuje více viditelnými a čitelnými kruhovými pohyby, lze v ní jasně nalézt aplikace, rychlost více faťin (fajin), samozřejmě také klade vyšší nároky na zakořenění a schopnost relaxovaně se koncentrovat v jednotlivých formách. Mnoho žáků se nechá složitostí nové formy strhnout k vnějšímu projevu a povrchnímu provedení, naproti většímu uvolnění a práci uvnitř. Nicméně Sin Ťia dostatečně rozšiřuje a prezentuje Čchen tchaj-ťi jako bojové umění, které obstojí i mezi moderními sporty. Čchen Čao Kchuej (Chen Zhao Kui) byl synem a žákem Čchen Fa Kche. Začal se učit bojové umění v osmi letech. Žil a studoval v Pekingu, takže byl jedním z prvních, kdo cvičil Sin Ťia, které vytvořil jeho otec. Vyučoval Tchaj-ťi v Šanghaji a v Nankingu. Přinesl Nový styl – Sin Ťia variantu zpět do vesnice Čchenťiakou. Na žádost Wang Siana (Wang Xiana) se v roce 1973 vrátil do Pekingu. Učil soukromně i na veřejnosti. Hlavně však předával své znalosti tzv. „Čtyřce bojovníků“.
Čtyři Buddhovi bojovníci jsou Čchen Siao wang (Chen Xiaowang, vnuk Čchen Fa Kche), Čchen Čeng lej (Chen Zhenglei), Wang Sian (Wang Xian) a Su Ťien saj (Zhu Tiancai). Tito čtyři mistři již celá desetiletí koncepčně rozšiřují Čchen tchaj-ťi čchűan (Chen Taijiquan) po celém světě.
1.generace Chen Bu (14.soletí), rodina Chen (Čchen) z Chenjiagou (Čchen-ťia-kou)
9.generace Chen Wangting (1600 – 1680), tvůrce Taijiquan (tchaj-ťi čchűan)
10.generace Chen Ruxin
11.generace Chen Dakun
12.generace Chen Shantong
13.generace Chen Bingqi Chen Bingren Chen Bingwang
14.generace Chen Changxing (1771 – 1853, úprava Starý styl Lao Jia)
15.generace Chen Gengyun Yang Luchan (1799 – 1872, styl Yang)
16.generace Chen Yannian Chen Yanxi
17.generace Chen Dengke Chen Fake (1887 – 1957, Nový styl Xin Jia)
18.generace Chen Zhaopei (1893-1972) Chen Zhaokui (1928-1981) Chen Zhaoxu (1911-1960)
19.generace Chen Xiaowang (1946-)