Divokost – jako základní projev a podstata přírody vytváří a formuje kulturu jednak skrze mysl lidí, jež jsou jejími příslušníky (a zároveň spolutvořiteli), ale také skrze povahu přírodního regionu, který daná kultura obývá. Lze tedy říci, že příroda vstupuje do kultury jednak zevnitř (tedy se v ní sama projevuje jako divokost), jednak zvnějšku (neboť na ni působí jako konkrétní divočina).
Přirozenost – Všechno má nějakou barvu a formu a tato barva i forma jsou v dokonalém souladu s okolním světem. Není v tom žádná záhada. Tak chápeme přirozenost. Pro rostlinu nebo kámen není těžké existovat přirozeně. Ale pro nás to je problém, a to značný. Na přirozeném chování musíme pracovat. Když to, co děláte, vychází z nicoty, máte docela dobrý pocit. Například když máte hlad, je naprosto přirozené vzít si něco k jídlu. Cítíte se přirozeně. Ale když hlad nemáte a přesto chcete víc, není to přirozené a nemáme z jídla požitek.
Etika – Zášť, nevědomost, sobectví, nenávist nejsou projevem naší přirozenosti, nýbrž nepřirozenosti a dříve či později se postaví proti nám. “Tak jako kuře padá v potravinovém řetězci za oběť vševidoucímu jestřábu, i hloupý člověk se svou zaslepenou nenasytností vystavuje brzké pomíjivosti.” Etika v tomto smyslu nejde proti hybným silám přírody, nýbrž tyto síly rozvíjí a sama je jejich projevem.
Vláda sebe sama – Kultura a příroda, kultivace a přirozenost, disciplína a divokost se vzájemně podmiňují a vyplývají jedna z druhé. “Nepotřebujeme organizovat takzvaný chaos. Kázeň a svoboda nestojí proti sobě. Svobodnými se stáváme výcvikem, jenž nám umožňuje zvládnout nutnost, a ukázněnými naší svobodnou volbou ujmout se sebevlády. Dostáváme se za pozici ‘pána’ situace tím, že se stáváme přítelem ‘nutnosti’, tedy (…) nejsme ani obětí ani katem. Prostě jen osobou hrající si v herním poli tohoto světa.”
Stres – O stresu se mluví jako o rakovině 21. století. Stres je reakce našeho organismu na nadměrnou zátěž. Určitou míru stresu potřebujeme jako podnět k překonávání překážek. Škodlivé však je, pokud překročíme naši individuální hranici a silný stres prožíváme často. Pak přestáváme zvládat, cítíme se přetížení a ztrácíme jistotu a nadhled. Jako stres označujeme vše, co je nám nepříjemné a co na nás určitým způsobem tlačí. Ve stresu tedy pod tlakem stresorů může tělo i duše zažívat stresovou reakci. Stres se projevuje v psychice formou úzkosti, strachu, podrážděnosti, zlostí a podobně. V těle se stres projevuje nejčastěji zrychleným tepem, křečemi v břiše, zvýšeným tlakem, bolestí hlavy a podobně. Časem se vyvinou chronické potíže a funkční příznaky se změní v onemocnění. Důležité je, že naše porozumění situaci ovlivní, zda ji budeme považovat za stresor či ne. Proto, pokud chceme změnit prožívání stresu, musíme změnit sebe sama. Ve vztazích jsou důležité naše postoje k druhým, k jejich chování, naše očekávání a hodnocení. Také my svým chováním můžeme u druhých vyvolávat reakce, které tvoří situace, které pro druhé znamenají stres. Záleží to ale čistě na jejich životním postoji a momentálním psychickém rozpoložení.
Největším stresorem dnešní doby je spěch. Neustále někam spěcháme, neustále něco nestíháme, neustále někde musíme být. Honíme se za prací, za penězi a co z toho máme? Nejenom, ale že tím ubližujeme sobě a svému tělu, ale my náš stres přenášíme na všechny kolem nás. Teď myslím především na ty nepopsané knihy, kterým první řádky píšeme právě my. Myslím na naše děti, které učíme, kterým jdeme příkladem, kterým vkládáme do vínku základy pro jejich budoucí životy. Dalším stresorem dnešní doby jsou lidi kolem nás, kteří jsou závistiví, radující se z cizího neštěstí. Lidi, jejichž velikou touhou v dnešní době je co nejvíce ublížit. Někteří to činí třeba neúmyslně. Mám pocit, že je to v nás nějak zakořeněné. Že s touhou po ubližování se rodíme. Kolik lidí kolem vás vás dnes rozčílilo a vy jste kvůli nim přišli domu vystresovaní, co zase se říká a proč na vás tenhle dnes křičel a proč vám tenhle nadával? Na to lze říci jen čtyři dohody. Mnozí z vás jistě vědí, o čem mluvím. Kniha čtyři dohody od Miguela Don Ruize. Čtyři dohody nás učí, jak se nenechat rozhodit a vystresovat lidmi kolem nás. Mluví ale i o tom, co bychom my neměli dělat, abychom neubližovali ostatním.
A jak nejlépe čelit stresu, když už se nám nepodaří se mu vyhnout? Nejdůležitější je, abychom byli v dobré kondici, pak i stres zvládneme klidněji a bez větších následků. Pro zdravý organizmus je velice důležitá životospráva a s tím jde ruku v ruce pohyb. Každé napětí je třeba uvolnit, aby v nás nevybuchlo podobně jako parní kotel. U kotle je nejúčinnější povolení ventilu. Pro tělo je takovým ventilem pohyb. Tělesnou aktivitou ať už je to procházka, jízda na kole, běh klasický či na běžkách, práce na zahrádce nebo pravidelné cvičení, odbouráváme nejen negativně působící stresorové látky, ale vytváříte i endorfiny neboli hormony dobré nálady. Zároveň se pohybem zlepšuje prokrvení celého organismu a odstraňují vzniklé volné radikály.