Pro praxi a cvičení tchaj-ťi je zásadní nácvik základních stojů a postojů. Základem je naučit lidské tělo, jak vyváženě a korektně stát staticky, protože pohyb sebou nese mnohem více rizik špatného návyku a provedení. Dynamika velice ráda přeskakuje a zkresluje hlavní jádro pohybové činnosti. Člověk, tak může obkreslovat jakékoli pohyby a tvary, avšak princip zůstává většinou nepostihnut a vynechán.
V tchaj-ťi je nutným momentem pochopení a dodržení principu, ten však vyvěrá zevnitř. Proto je také tchaj-ťi řazeno mezi vnitřní bojová umění. Tělo pracuje v celé své složitosti jako celek. Nehlídaný, nesoustředěný pohyb vždy porušuje těžiště a vyklání váhu těla mimo těžiště. Většina úrazu také často vzniká v důsledku špatného přenosu váhy a koordinační chyby mimo osu těžiště.
Zkušení mistři, až někdy monotónně, opakují: „Plně se soustřeď na to, co děláš, buď při věci.“ Zkušenost je vždy osobní, intimní a nepřenosná. Pochopení principů tchaj-ťi vždy vychází pouze ze zkušenosti sebe sama. Putovat svou cestou po malých krůčcích je vždy nenahraditelné, hluboké a nanejvýš přínosné. Nepochopení však častokrát kreslí zkratky. Cvičenec tchaj-ťi kráčí klidně a soustředěně, každý den po klikaté nekonečné cestě vstříc poznání, pochopení a zkušenosti.