Máte pocit, že vaše praxe tchaj-ťi čchűan se přestává vyvíjet, že při cvičení stagnujete. Je to možné. Většinou je na vině sama mysl, která se vždy pokouší vše automatizovat. Naše mysl má ten dar nám odpírat časem živost, citlivost a konzistenci pohybů. Během opakování velmi umně sepne hlava autopilota.
Pokud nejsme v průběhu praxe ostražití, pravidelně si nenastavujeme zrcadlo a neobtěžujeme se otázkami, naše automatické cvičení nás pomalu ale jistě začne šálit. Po čase se tělo a jeho investice zklidní a přejde do pasivních hlubin stroje. Co je však cílem úpolových sportů, však neradi zakoušíme při cvičení tchaj-ťi čchűan.
Jakpak z toho ven. Jak postupovat po stezce sebe-úpravy, sebe-poznání a sebe-rozvoje dále. Můžeme navštívit mistra a nechat se poupravit a navést na další cestu. Můžeme se vrátit a opřít se o základy. Čistota mysli, klid. Můžeme prodloužit čchi-kungové rozcvičení. Můžeme se setkat s jinými cvičenci.
Nicméně podstata dalšího rozvoje při stagnaci vždy leží na nás. Zklidněme se, upravme přirozeně dech a postupujme jako poprvé. Začátečnická mysl čirého poznávání nás může posunout a opět přivést k objevování a rozvoji.