Praxe tchaj-ťi neustále klade otázky. Buďme průchozí. Nesnažme se při tréninku stoje a sestav ulpívat na okamžiku. Volně propouštějme dech a plujme prostorem a časem. Nestavme v mysli hráze a kopce.
Oči prostupují volně prostorem a jen doprovází směrovost těla. Trup je svobodný a lehký. Ruce jako větvě zavěšeny a uvolněny. Postoj rozprostřen a zasazen pevně k zemi. Užijme si přítomnost, nepřeskakujme sebemenší moment, pozastavení, pohyb, spočinutí. Vše navazuje, vše má smysl a svou důležitost. užívejme daru dechu a mocnost bytí.