Ráno, večer.
Počínám své cvičení.
Svůj rituál. Svou zpověď.
Uvolňuji tělo, které záhy vymezeno myslí ostane.
Obrušuji hrany a schody. Směřuji se dovnitř. Koncentruji.
Každý den znovu a znovu hledám napojení. Posbírám tělo v jeden celek.
Mohutný celistvý strom nebo hora. Kamenné pevné spojení se zemí. Známý prostor kolem.
Cítím prázdnotu rozpínající se do nekonečna. uvolnění prostupuje každou buňkou a spájí se v celek.
Houževnatý, citlivý a kompaktní. Vzduch těžkne a dává mi znát přítomnost.
Mysl čirá, bez filtrů všednosti a stereotypu.
Snáším váhu kolmo dolů.
Nesoudím, jen plynu.
Čerstvý a fascinován.
Tady a teď.
Jo to mi připomíná:
Udržuj se uvolněným
čchi roztáčí těla mlýn.
V duši vesmír zrcadlí se
Boží radost na tvar čeká.
Buď jako když teče řeka
pod tou horou nehybnou.
Inu, jo.