Nevyhýbejme se žití v přítomnosti, neusněme v budoucnosti a nenechme se trýznit minulostí. Nechuť člověka a neschopnost jeho mysli opouštět minulost je příkladně vidět na příběhu těchto dvou zenových mnichů, Tanzana a Ekida, kteří putovali zemí kamsi v období dešťů. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak, aby si neušpinila svoji hedvábnou róbu. Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu.
Poté oba mniši pokračovali beze slova v cestě. O pět hodin později, když se blížili ke svému chrámu, to už Ekido nevydržel a zeptal se Tanzana: „Proč jsi přenesl tu ženu přes cestu? Tohle přeci mniši nedělají!“
„Já jsem ji odložil před několika hodinami,“ odpověděl mu Tanzan, „ale vypadá to, že ty ji v sobě neseš ještě teď…“
Bez komentářů
Trackbacky/Pingbacky