Začátek praxe tchaj-ťi čchűan prochází skrz zklidnění mysli, stabilizaci klidového dechu až k uvolnění těla, spuštění váhy a spojení těla. V tchaj-ťi čchűan koordinujeme zároveň celé tělo, nohy se zakořeňují, pas mění pohyb a trup a ruce se uvolňují. Člověk cítí osu v páteři. Páteř je zavěšena od vrcholku hlavy, hrudník prázdný, ruce spuštěny, pas uvolněn, bedra uvolněna, kostrč povolena, hýždě lehce staženy, rozkrok povolen, kyčle usazeny, kolena bez tlaku váhy a plosky nohou opřeny o klenbu. Celé tělo uvolňuje a spouští váhu do země, osa páteře však zůstává svisle zavěšena a v protažení.
Pokud je tělo v přílišném napětí, člověku se nedaří rovnoměrně stabilizovat váhu skrz chodidla do země. Pokud je tělo ochablé, váha zůstáva v patách a záklonu zad. Pokud se cvičenci tchaj-ťi daří stabilizovat tělo jako rovnoměrný celek je schopen přirozeného houževnatého vnitřního pružení „Peng“. Toto pružení poskytuje člověku přirozené opření se a aktivně uvolněného rozložení se v prostoru. Praxe tchaj-ťi čchűan používá statického stání v čchi-kungových pozicích právě pro zklidnění dechu, vnitřní stabilizaci a relaxaci.
Pohyb tchaj-ťi čchűan si klade daleko větší nároky na vyrovnávání, uvolnění a centrování. Pohyb jako fyzikální síla vyžaduje vždy směrování, během pohybu v tchaj-ťi čchűan se člověk snaží neztratit rovnovážné opření, střed, těžiště a uvolnění. Čím menší dynamiku svému cvičení poskytujeme, tím větší máme šanci průběžně kontrolovat a uvolňovat bloky, otevírat klouby a relaxovat tělo jako celek. Postupný a plynulý přelévavý pohyb kvalitně pracuje se všemi částmi lidského těla. Tento plný pohyb tchaj-ťi čchűan je tak šetrný, jemný s velkými rehabilitačními a zdravotními benefity.