Velká pozornost při studiu tchaj-ťi by měla ze stereotypního hektického procvičování sestav směřovat k protažení a prvotnímu uvolnění. Ve světě tchajťi člověk poklidně a uvědoměle vstupuje na návštěvu k sobě samému.
Cvičení by se vždy mělo odehrát v bezčasí a harmonii.
Praxe tchaj-ťi sbírá střípky poztrácené tužbami a konáním během dne a skládá opět dokonalé, vyrovnané, celistvé zrcadlo mysli a těla.
Soustředěná mocná praxe tchaj-ťi dává člověku volnost a nadhled, z mysli i těla odvaluje kameny stresu a obav. Daruje nám nadhled a hluboké sou-chápání běhu věcí. Během tchaj-´ti ochutnáváme přirozené a šťastné tady a teď.