Dar je žití, zdraví míti…
Život lidský je časově vymezen. Každý máme svoji svíci jinak dlouhou. Už jen toto uvědomění nás směruje spíše k prožitku cesty životem než dobytí cíle.
To, jak žijeme je tedy mnohem hodnotnější svojí přítomností, než to kdy skončíme. Udržovat svou mysl a tělo svěží je užitečné. Není nutné však žít v budoucnosti. Tím přeskakuje člověk přítomností a ztráci nejhodnotnější okamžiky svého bytí.
Dýchejme a vnímejme každý okamžik vzácného daru žití. Kdykoli naše cesta může skončit. Během cvičení tchaj-ťi čchűan zpomalujeme a zklidňujeme svou mysl a tělo. Soustředíme se na podstatu sebe sama. Odleháme z proudu hektického stresu.
Získáváme nadhled a jistotu. Klid.