Báseň o tchaj-ťi čchűan

Báseň o tchaj-ťi čchűan

 

 

 

 

 

Velmi zvolna odlehá hluk a shon,
tělo se zvenku rozostřuje,
posléze zevnitř spájí.

Stopy myšlenek odcházejí,
svaly se povolují a rovnají,
existence je všudy přítomná.

Hlava visí, duch se zvedá,
kosti se rovnají, páteř roste,
vše pomalu a jemně stéká k zemi.

okamžik zastavení,
okamžik stání,
okamžik dechu,
okamžik pohybu,
tady a teď – nyní.