Naše mysl má tendenci nám předkládat věci, které sebejistě ustanovuje jako pravdivé. Zdánlivě se jeví lepšími než ve skutečnosti jsou. Naše mysl často tlumočí naše přání jako projev a důkaz reality, avšak co je zdánlivé – nemusí se často shodovat se zjevným. A co je zjevné nemusí být často viděno vůbec. Tentýž problém se nám klene skrz pohyb a držení osy během celé naší praxe tchaj-ťi.
Je velmi efektivní zpomalovat pohyb ve formách a neustále podrobovat své vlastní já opakovanému tázání. Směrujeme pozornost vnitřním zrakem napříč celou svou bytostí a zároveň se vztahujeme k okolnímu vnějšímu světu. Toto vyrovnávání se, vztahování a hledání odpovědí by si měl každý vážný student tchaj-ťi čchűan Čchen osvojit. Hledat pravdu. Upevňovat svůj vlastní kořen. Čistit a ustalovat mysl, aby vynikla a projevila se její čirost.
Ohýbat, pozvedat a posilovat ducha, který přímo ovlivňuje naše fyzické zdraví. Nebát se vracet k základním principům a upřímně se radovat z vlastních chyb, které můžeme neustále napravovat. Od středu prostoupit hranice svého malého dvorku a vyjít i do zapadlých a neznámých končin. Opouštět svoji komfortní zónu a tápat, nacházet a zkoušet. Tak nemusí postupovat jenom student tchaj-ťi. Zkušenosti z poznání, chápání, cítění a uvědomnění včetně svých vlastních činů můžeme zakoušet my všichni bez rozdílu. Otázkou dnešního světa je, zda jsme schopni se obtěžovat tázat se a hledat. Začněme u sebe. Naše mysl potřebuje nastavovat zrcadlo neustále. Hodně trpělivosti, vůle a odvahy.
Pokračujme.
Bez komentářů
Trackbacky/Pingbacky