Zklidnit mysl, to zní celkem jednoduše, nejedná se však o jednoduchou disciplínu dnešního světa. Zastavit se, vyprázdnit, zažít přítomnost a přestat uchopovat a hodnotit, to chce celkem hodně vůle a trpělivosti. Mysl se snaží pořád nabízet, ulpívat, sledovat, soudit, vymýšlet. Lidské tělo je však řízeno myslí a myšlenkami. Všechna napětí, která tvarují, rozptylují, hýbou, rovnají i poškozují tělo, pocházejí z mysli.
Nejčastějším příkladem je práce na počítači. Sledujeme obrazovku pořád ze stejné vzdálenosti a používáme ruce po lokty. Mysl se soustředí jednostranně, oči se zaměřují a hlava se předsouvá, ruce pak vytahují ramena směrem dopředu, nevnímáme nohy, páteř se kroutí a špatná pozice těla je na světě. Rovnováha se tak zdá velmi nedosažitelná. Vyvážit se a přirozeně se uvolnit v celku správné konstrukce těla je náročná práce.
Základním prvkem na cestě ke zklidnění je ukotvit tělo do nehybného správného sedu nebo stoje. Srovnáme konstrukci těla tak, aby ani jedna svalová skupina neměla šanci povytahovat obratle, hrudník nebo klouby do nepřirozeného směru. Mysli tak ubyde důležitý rozptylovací prvek – pohyb. Nehybné tělo není zdrojem přesouvajícího se napětí. Dynamika nestresuje jednotlivé části organizmu.
Pohyb je touhou mysli, projekcí nápadu. Mysl v zastavení těla se tak má o co opřít. Zklidnit tělo, zklidnit dech. Cesta ke zklidnění a povolení mysli. Lidské tělo v zastavení má možnost pracovat na aktivní průchodnosti a stabilitě. Pokud jsme schopni si uvědomit chyby, máme možnost začít pracovat na jejich minimalizaci a odbourání.