Každý se musí během svého života propracovat ke své vlastní cestě. Je mnoho cest, které stojí za obdiv, peníze, spokojenost. Avšak ta pravá cesta by měla přirozeně rezonovat a splývat s duší jedince. Postupem let dospěje člověk k mnoha postupům a fíglům, které rád používá a pomáhají mu zvládat náročné zkoušky, které před něho život klade. V jakémkoli umění jde o nenásilnou reprodukci sebe sama v probíhající činnosti či díle. Člověk uchopuje zdánlivě běžné a přetváří ho přes síto a lis své jedinečnosti v zázračné až neuvěřitelné. Často se mě lidé ptají, co si o tom či onom myslím. Rád odpovídám, že nevím, že neznám cestu a život dotyčného a snažím se vyhýbat zbrklým soudům. Tento vhled zkušenost pak nechávám plynou skrz vyúku i svou soukromou praxi umění tchaj-ťi čchűan Čchen. Má cesta není lehká, možná kdyby byla zůstal bych pouze na povrchu a to by byla veliká škoda. Alespoň pro mě samého. Vůli a odvahu si nastavit zrcadlo. Cvičení zdar.
