Umění se zastavit a stát je velmi užitečné a důležité. Přínos zastavení se má pro člověka velký význam. Ve chvíli zastavení, člověk přestává být rušen neustálými pohybovými procesy na kterých ulpívá mysl. V tuto chvíli má mysl možnost se uvolnit a pracovat s vnějšími podněty a sebereflektivně vyhodnocovat přítomný okamžik a stav. Při tréninku tchaj-ťi se s prolamováním a podstatností času setkáváme každý den. Tchaj-ťi tak nabízí komukoli možnost účastnit procesů uvolnění, štěstí a harmonie.
Mysl má také svojí setrvačnost. Často držíme myšlenky, které již dávno nejsou podstatné a pro nás užitečné. Emoční stavy nás dostávájí do vracejícího se koloběhu, který nemá východisko. Uvolnit se je důležité vždy nejprve v hlavě, tělo pak opisuje nastolený směr a nutkání. Zastavit a stát, uvést tělo do nehybné avšak živé formy. Mysl má možnost se odpoutat a překročit hranice vlastního já. Člověk zakouší sounáležitost a spojení s vnějším veškerenstvem. Stáváme se součástí a fungujeme živě, čerstvě a přítomně.