Rovnání těla při cvičení tchaj-ťi se může zdát jako nepřekonatelný problém. Lidé mají tělo formováno, kompresně stlačováno stresem nebo jednostranným zatížením, nadváhou, pravorukým syndromem, špatnou obuví, dlouhodobým sezením a nedostatkem koordinovaného všestranného pohybu. Skrze cestu tchaj-ťi, člověk poznává své tělo v celé jeho šíři. Pohyb těla jako celku je nesmírně náročnou a složitou operací. Vše v a to nejen v pohybovém aparátu musí být ve správně načasované koordinaci.
S celým tělem během cvičení tchaj-ťi pracujeme nanejvýš citlivě, uváženě a komplexně. Vyrovnáváme páteř a celou nosnou soustavu v průběhu stojů i forem. Jakmile jsme schopni tělesný celek správně stabilizovat a nastavit, je nutné počít s uvolňováním. Uvolňujeme a rozpouštíme aktuální napětí svalového systému i psychiky. Vědomí je schopné povolit přepětí, tlak i tah vytvářený tímto aktuálním napětím. Avšak abychom mohli uvolnit kloubní spoje a nosné soustavy těla, musíme na relaxaci pracovat dlouhodobě a průběžně. Základním kamenem tak vždy zůstává uvolněné hluboké brániční dýchání, které přímo podporuje stabilitu a rovnováhu.
Správné rozložení váhy nám pomáhá vyrovnat páteř a povolit kyčle, kolena i chodidla. Váha se spouští přirozeně na klenbu plosek nohou. Dech aktivuje bránici, pánevní dno, svaly kolem páteře, klesání lopatek, ramen a hrudníku a vyrovnání vršku hlavy. Trup se jako citlivý gyroskop usazuje pasem v kyčelním spoji a nohy se opírají váhou o zem. Váha se snáší přímo dolů do země po ose jediného těžiště. Svaly relaxují, klouby se uvolňují a celé tělo se spájí v jeden univerzální celek.