Mezi nejhorší civilizační onemocnění dneška patří špatné držení těla, nedostatečný pohyb a chybná koordinace.
„Už se naštěstí opouští ten sokolský způsob držení těla – lopatky k sobě, vystrč prsa a zastrč břicho. Důležité je naopak uvolnění, aby držení těla bylo spojené s co nejmenší aktivitou svalů, a tím i nízkou námahou. Významnou roli v držení těla má správný dechový stereotyp a v něm pak má zásadní roli bránice.“ (zdroj: Pavel Kolář, Lidové noviny)
Bránice je nejen hlavní dechový sval, ale má také vliv na celkové držení těla. Tam, kde je porucha dýchání, je i porucha držení těla. Některé svaly v našem těle mají tendenci se při zkracovat a zvyšovat své napětí. Jiné naopak ochabují a povolují. Máme-li tedy například zkrácené svaly v oblasti beder a povolené břicho, chybí ona žádoucí svalová rovnováha a objevují se obtíže.
Přemíra stresu, jednostranné nesprávné zatížení nebo cvičení , nedostatek mnohotvárného progresivního koordinačního pohybu způsobuje blokády, zatuhnutí , ztrátu houževnatosti a pružnosti organizmu spojenou s celkovým zborcením a ochabováním hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSP). Na udržení stabilizace a zpevnění páteře při jakémkoli vědomém pohybu se podílí hluboký stabilizační systém páteře (HSSP). Představuje svalovou kooperaci, která není ovlivnitelná naší vůlí, protože zapojení svalů do stabilizace je přirozeně automatické a to již při myšlence na pohyb samotný.
Tchaj-ťi čchűan je vnitřním bojovým uměním i zdravotním cvičením, které klade důraz na hluboké brániční dýchání, regulaci a rozpouštění napětí v těle, na koordinovaný plynulý pohyb celistvého těla, rovnováhu, stabilitu, na přesný přesun váhy do uvolněných a připravených kloubů, na držení páteře a na celkovou průchodnost těla a přirozenou cirkulaci energie v něm. Při praxi tchaj-ťi člověk průběžně pracuje s dechem, hlubokým stabilizačním systémem páteře a rovnováhou. Cvičenec bourá své pohybové stereotypy a snaží se přirozeně a jemně pracovat s celistvým tělem pro efektivní přirozený chod organizmu. Lidské tělo je tak dokonalým pacientem i lékařem navzájem – rovnoměrně zatěžovaným, prokrvovaným a průchozím.
(Otisk principů práce s lidskou myslí a tělem tchaj-ťi čchűan lze v České republice nalézt například v metodách MUDr. Václava Vojty, Ludmily Mojžíšové, a v praxi Ladislava Mařádka, Pavla Koláře, Květy Knapové…)