A je tu opět trénink. Nezávodím. Mé tělo se potřebuje uvolnit. Mysl se musí oprášit od denního pelu. Musím zapomenout na své naučené vzorce denních pohybů a zlozvyků.
Proto tu stojím, jen tak, dýchám, zklidňuji se a zaměřuji pozornost na podbřišek. Upouštím své napětí z hrudníku. Mažu čas. Opírám se o zem a ze zavěšeného vrcholku hlavy uvolňuji celou páteř.
Chci cvičit jako poprvé a naposled. Prožít každou vteřinu pohybu. Mysl se rozpouští do prostoru, nehledám, nespíším, nepočítám, netaktuji.
Proto tchaj-ťi miluji. Je to znovunarození. Hluboká očista celého člověka. Osvobození mysli. Jsem šťastný. Ať je to nekonečné.
