Lidé vládnou rozmanitostí. Každý máme jiné napětí v těle. Každý máme jinou hybnost kloubů. Každý máme jiné svaly. Každý máme své neduhy. Každý je přivyklý jinému tempu života. Každý je jedinečný. Díky praxi tchaj-ťi se vydáváme na objevnou pouť skrz sebe sama. Tápeme a hledáme hluboko uvnitř sebe. Odhazujeme a pouštíme se všedních denních nánosů.
Vyplňujeme prostor pomocí relaxace, zakořenění stabilizovaného těla a uvolnění mysli. Není cílem obkreslovat a napodobovat pohyby mistra. Cílem je vlastní uvědomění a hledání vyrovnaného středu. Mistr se snaží všemožně přizpůsobit výuku svému žákovi, sledovat jej, doprovázet, aby ho byl schopen probudit a najít vnitřní rámec jeho pochopení vlastního pohybu a práce s myslí.
Během dalšího vývoje, díky své píli, žák začíná následovat mistra a je schopen zkušenost a dovednosti přeložit svým osobním vlastním přirozeným způsobem. Naplňuje záměry své mysli v průchozí existenci. Tchaj-ťi je živé umění. Tchaj-ťi neustále reaguje a upravuje svou formu na základě měnících se sil. Každé cvičení je přirozeně jiné a originální. Využíváme záchytných bodů, osy, středu, zakořenění, zklidnění a intenzivní citlivosti, napříč emocemi, napříč počasím, s jinou vitalitou, s jiným vnitřním pohledem.
To je také důvod, proč se cvičení tchaj-ťi neomrzí. Oproti klasickým sportům se člověk může zkoumáním sebe skrz tchaj-ťi zabývat déle. Sám člověk může po své stezce přítomnosti kráčet po desetiletí a znova a znova objevovat své bloky a meze.
Ano znam dechove cviceni a hopono opono 7 tibetanu toto je uplne super