Proč získávání dovedností tchaj-ťi čchűan (taiji quan) stylu Čchen trvá roky? Proč je pokrok v tchaj-ťi pomalý? Samozřejmě základní nedostatek je vždy kvalitní praxe pod vedením zkušeného mistra. Avšak někdy ani to nestačí. I člověk cvičící pod zkušeným mistrem může zaostávat či stagnovat ne jedné úrovni. Člověk v tchaj-ťi zakouší uvědomělý a jedinečný pohyb v soustředěném uvolnění. V tchaj-ťi čchűan lidé používají své tělo celistvě oproti dennímu jednostrannému a nesoustředěnému pohybu.
Lidé v tchaj-ťi spájí mysl a tělo v jeden celek, který se nevymyká a nejde proti přirozenému běhu okolního světa. Často se říká, že je člověk napůl vevnitř a napůl venku. Lidské tělo následuje mysl a celým pohybovým systémem, který musí být konstrukčně dobře usazený a vyvážený. Střed těla v podbřišku či tan-tchienu (dantianu) je základní konstantou. Klouby měkce dosedají a spuštěná váha se volně a přesně přelévá. Životní energie bez blokád protéká a cirkuluje tělem. V tchaj-ťi čchűan nejde o magii či kouzla. V tchaj-ťi čchűan jde o dokonalé zvládnutí a vyvážení i uvolnění mysli a přesného měkkého plynulého pohybu.
Lidské tělo uvolníme vždy jen za pomocí mysli. Uvolňujeme klouby, které relaxují svaly a naopak. Cvičenec se snaží srovnat základní nosné prvky od noh, přes páteř až po hlavu. Během let si praktikant tchaj-ťi vybuduje silnou základnu, která je schopna nést vyrovnaný trup a uvolněné ruce. Člověk se zakořeňuje a opírá naplno o zem. Dále se zdokonaluje v kruhovém měkkém a plynulém pohybu.
Mladí lidé často nedoceňují základy a skáčou k aplikacím a rychlým pohybům a výdejům síli, avšak základ je v nehybnosti a správném držení těla, pak pokračujeme hlídaným pomalým pohybem. Cvičenec, tak má možnost hlídat se a uvědomovat si přesnost a uvolnění. Je nutno se ponořit do sebe a nekreslit jen pohyby. Tchaj-ťi čchűan není divadlem. Tchaj-ťi čchűan je vnitřní umění o sobě sama.