Přítomnost nás vede. Čas úzce souvisí s vnímáním přítomnosti a plným prožitkem. Jak ztišit a zklidnit mysl? Co je vlastně relaxace? Jedná se o odpojení obecně vnímaného běhu či spíš sprintu času. Pokud se ukotvíme tady a teď. Ztrácí pro nás falešně projektovaná budoucnost smysl. Můžeme se plně soustředit a rozprostřít v přítomnosti. Pohyb tak ztrácí časový tlak a naléhavost. Můžeme zůstat viset v prázdnotě a bezčasí. Celé tělo pak pod jařmem mysli má šanci se uvolnit a plně zprůchodnit. Tím, že čas jako přímka ztratí směr, vymizí.
Celek naší mysli, našeho energetického vlnění se pak usazuje a obíhá nás samé. Náš žebříček civilizačně projektovaných cílů mizí. Naše sociální vazba a neustálý vývoj a generování zisku pozbývají na důležitosti. Tvoříme se na místě a v našem vlastním řádu. Odpadá nám zodpovědnost k vlastním sociálním bublinám a struktuře nastavené ostatními. Stahujeme se a expandujeme na podstatě našeho vlastního já, propojeného plně s okolním prostorem. Srovnáváme naši vnitřní rychlost s během celku vesmíru či přírody, chceme-li. 