Do životopisů významných mužů čínské doby archaické pojal Veliký Historik S‘-ma Čchien (asi 145-85 př. n. l.) zprávu o životě a konání muže jménem Sun Wu, jenž vynikal nad jiné svým vojenským uměním. Věřit tomuto příběhu doslova znamená, že ten muž byl současníkem Konfuciovým (551-479 př. n. l.), neboť víme spolehlivě, že král Che-lu, jenž ve vyprávění vystupuje coby Sunův neblahý hostitel, vládl státu Wu v letech 514-496 př. n. l. A jelikož Historik dopsal své Dějiny pravděpodobně v roce 91 př. n. l., patří jeho zpráva o Mistru Sunovi, obsahující mimo jiné i potvrzení existence třinácti knih jeho spisu o válečném umění, k těm Historikovým zápisům, jež vyprávějí o dějích dávno minulých, opírajíce se o ústní či písemnou tradici. Podobně vypráví Velký Historik o Starém Mistrovi a o tom, jak vznikl jeho spis Lao-c‘, stejně jako o Konfuciovi, jeho životě, učení a žácích. O všech těchto zprávách lze pochybovat. Jsou tu však nové archeologické nálezy, jež leccos vysvětlují a mnohé doplňují.
Zpráva o životě a příkladném konání Mistra Suna
Z hlediska literárních památek jsou nejvzácnější nálezy v Ma-wang-tuej u města Čchang-ša v jižní provincii Chu-nan z r. 1973 (tam se našel nový text Lao-c‘) a pak nálezy na hoře Jin-čchüe u města Lin-i v severní provincii Šan-cung z r. 1972. Šantungský nález obsahuje spisy vojenské, z nichž některé se váží k osobě a dílu právě toho Mistra Suna, o němž psal Historik a o jehož pravé totožnosti jsme se mohli jen domýšlet. Našel se tam i starší zlomek záznamu dialogu mezi králem Che-lu a Mistrem Sunem, jenž zřejmě předcházel té události, kterou později zaznamenal S‘-ma Čchien. Z nalezeného rozhovoru vysvítá hlavní motiv a snad i smysl celého tragikomického exempla. Král Che-lu se vyznává ze své záliby ve vojenském umění a z obdivu pro jeho dokonalé ovládání, je však Mistrem Sunem sice zdvořile leč jasně odmítnut. Chce-li král mluvit o umění válečném a bojovém jako o zálibě či o zábavě a sportu, Mistr Sun se necítí být tím pravým, s nímž má na toto téma hovořit. Podle něj je válečné a vojenské umění boj o výhodu, zisk, na život a na smrt, nic víc, nic míň; žádná zábava, žádný sport, tím méně podívaná a předmět obdivu, jímž by se měl někdo kochat. Hned v tomto počátečním sporu je etický smysl oné historické anekdoty, již Historik převyprávěl následujícím způsobem: Mistr Sun řečený Wu ze státu Čchi navštívil se svým vojenským uměním Che-lua, krále státu Wu. Král Che-lu pravil: „Podrobně jsem si přečetl tvých třináct knih, Mistře, mohl bys nám však na zkoušku předvést něco ze svého vojenského výcviku?“ A když Mistr řekl, že by mohl, král pokračoval: „A mohl bys to předvést s mými dvorními dámami?“ A Mistr řekl: „To bych mohl.“
I povolal král Che-lu z paláce své krásné konkubíny až jich bylo sto osmdesát celkem. A Mistr Sun je rozdělil na dva oddíly a dvě královy favoritky ustanovil velitelkami těch dvou oddílů; načež vyzval všechny, aby se chopily halaparten, a potom zvolal přísně: „Víte, kde máte srdce, kde levou a pravou ruku a záda?“ „Víme“, zvolaly ty ženy. A Mistr Sun pravil: „Takže, řeknu-li vpřed, otočíte se ve směru svého srdce, řeknu-li vlevo, otočíte se ve směru levé ruky, řeknu-li vpravo, otočíte se ve směru pravé ruky, řeknu-li vzad, otočíte se ve směru svých zad.“ „Tak jest“, souhlasily ženy. Když jim takto všechno vyložil, Mistr Sun se chopil vojevůdcovské sekery a názorně jim předvedl nejrůznější cviky a povely. Načež uhodil do gongu a zavelel, aby se otočily vpravo. Ženy se daly do hlasitého smíchu. A Mistr Sun pravil: „Pokud nebyly povely dosti jasné, rozkazy dosti srozumitelné, pak je to chyba hlavního velitele.“ I zopakoval jim svůj výklad a když skončil, znovu uhodil do gongu a tentokrát zavelel, aby se otočily vlevo. Ale ženy se zase jen smály.
Pravil Mistr Sun: „Dokud nebyly povely dosti jasné a rozkazy dosti srozumitelné, byla to chyba hlavního velitele, ale když bylo vše už jednou objasněno a vojáci přesto nepostupují podle pravidel, pak je chyba v těch, kdo jim stojí v čele.“ A požádal, aby neprodleně sťali hlavy oběma krasavicím, jež předtím postavil do čela obou oddílů. Král té země Wu, jenž tomu všemu přihlížel z terasy svého paláce, se zhrozil, že mají být popraveny jeho nejmilejší favoritky konkubíny, a okamžitě vyslal pobočníka dolů s příkazem: „Král se již dostatečně přesvědčil o vašich vojevůdcovských schopnostech, Mistře, ale bez těchto dvou konkubín by král ztratil chuť k jídlu a proto žádá, aby poprava byla zrušena.“
A Mistr Sun pravil: „Přijal jsem královo pověření a stal jsem se hlavním velitelem, jako takový nejsem více vázán královými rozkazy.“ A dal setnout hlavy těch dvou žen, jež stály v čele oddílů, to pro výstrahu všem. Vybral další dvě konkubíny a postavil je do čela obou oddílů a opakoval své povely. A ženy se otáčely vlevo i vpravo, vyrážely vpřed i vzad, padaly na kolena a zase se zvedaly – jako podle pravítka a žádná se neodvážila hlesnout. I vyslal Mistr Sun posla nahoru ke králi s tímto vzkazem: „Vojsko je ukázněné a jednotné, nyní může král sejít a přesvědčit se, tito vojáci udělají vše oč je požádá, kdyby je třeba do vody anebo do ohně poslal.“ Král té země Wu však pravil: „Nechť si vojevůdce odpočine, nechť odejde do svých komnat, nepřeju si sejít dolů, neboť jsem už viděl dost.“
Mistr Sun pravit: „Král našel zalíbení toliko v mých slovech, ale jejich uskutečnění už nesnesl.“ Tak poznal Che-lu vojevůdcovské schopností Mistra Suna a posléze jej ustanovil hlavním velitelem svých vojsk. A pak na západě rozdrtili stát Čchu, až vtrhli do jeho hlavního města Jing, a na severu zničili státy Čchi a Ťin; tak vynikli mezi vévody. Tak se ukázala síla Mistra Suna. (Z „Historikových zápisů“, dopsaných r. 91 př. n. l. Král Che-lu vládl státu Wu v letech 514-496 př. n. l.)