Jedním z důvodů, který nás neustále blokuje a brzdí v postupu při praxi tchaj-ťi je přehnané očekávání a touha praktikovat samotné cvičení. V důsledku naší poctivosti a nadšení často zůstáváme pouze na povrchu a přehlížíme a porušujeme základní principy cvičení, jakými jsou přirozenost, osa, pohyb řízen pasem a zakořenění.
Prostý návod zní:
„Netlačme na pilu. Dávejme si čas. Nechme mysl, aby nám povolila se zaměřit pouze na přítomnost a samotné bytí – tady a teď.“
Praxe tchajťi vždy závisí na principu přirozenosti a celistvosti celého těla. Mysl je vojevůdcem, kterého jako prvního musíme uvolnit, aby získal čas a moc. Poté započíná vést tělo k řádu a rozkazuje pasu, který ostatní pospolitě vede k pohybům, přesunům a zastavení.