Cvičení postojů v tchaj-ťi čchűan (taijiquan) styl Čchen (Chen) buduje sílu nohou a učí základnímu rozestavení kostí, poloze kloubů a težišti váhy, rovněž také rozvíjí dechové techniky, které by se následně měly zrcadlit do pohybu forem v sestavě. Stoje a postoje učí tělo člověka základním statickým návykům, které se přenáší do následné dynamiky. V postojích budujete tvar, formu a funkční prostor lidského těla. Během tréninku postojů, lze spojovat mysl a tělo při volném hlubokém bráničním dechu.
Základní nácvik postojů rovněž rozvíjí a aktivuje hluboký stabilizační systém páteře (HSSP). Zároveň i pokročilý student by měl neustále pracovat na rozvoji síly a stability nohou, tělo je tak vedeno v těžším terénu a musí se neustále kontrolovat a dorovnávat, což prospívá plynulosti, stabilitě i uvědomění a procítění pohybu. Cvičení postojů se prolíná celým studiem a je základem pro chápání přelévaní váhy do uvolněných kloubů. Obvykle se také většina chyb projeví právě v postojích. Mistr Čchen Siaowang (Chen Xiaowang) většinu oprav a náprav zahajuje vždy v postojích.
Postoje tchaj-ťi jsou základní učebnicí práce s váhou celého těla. Postoj je vždy přímo odpovědný za rovnováhu a stabilitu. Dále je nutné se zaměřit na dynamiku. Přelévání váhy mezi postoji je dalším vysokým schodem v praxi tchaj-ťi. Klid nebo pohyb, princip by měl být zachován, celé tělo relaxuje a váha pouze mění umístění. Prázdné se plní a plné se vyprazdňuje. Proto i domnělá rutina tchaj-ťi je přítomně a důsledně prožívána a vědomě řízena v každém pohybu i zastavení v závislosti na postoji, ne pouze na čase a vnějším tvaru končetin.
Mysl se plně spojuje s pohybem. Polovina je v prostoru – vně, polovina je v člověku – uvnitř. Lidské tělo nepředvádí a nemarkýruje, vykonává ekonomickou práci s váhou, stabilitou a těžištěm. Člověk se plně spojuje s přítomným prostorem a tiskne nezaměnitelný obraz přítomnosti. Relaxace, bytí, klidný dech a spočinutí v pohybu či klidu.