Při cvičení tchaj-ťi uvolňujeme nežádoucí napětí v těle, které vychyluje a rozděluje nejasně váhu po těle a s ní i těžiště a stabilitu.Balanc težiště a rovnováha úzce souvisí se schopností držet hmotnost na ose těla, jako osu vnímáme páteř, vlastně vše, co se nalézá od vrcholu hlavy až po kostrční výčnělek. Při správném opření zavěšujeme vrchol hlavy směrem vzhůru a celou páteř až po kostrč uvolňujeme.
V tomto procesu musíme uvolnit veškeré svaly, které netvoří podpůrný systém nutný ke stoji. Uvolňujeme hrudník, lopatky, horní končetiny, bedra, kyčle, kolena a plně snášíme váhu do země. Bedlivě kontrolujeme volnost dechu a správné rozložení váhy mezi chodidly. Člověk se snaží se zavěšenou a vyrovnanou hlavou k nebi poskládat přirozeně klouby. Na ně usedne a tím umisťuje váhu organizmu bez nadbytečného svalového pnutí.
Jedná se přednostně o citelný pokles napětí v celém těle, které mizí a klesá do pasu tak, aby se chodidla mohla naplno opřít o zem. Tělo se rozkládá stabilizačně do prostoru kolem, zesiluje rovnováhu a vynáší ze svého středu relaxované ruce. Na základní uvolnění a spouštění váhy není možné použít sílu nebo svalový tlak. Usednutí a stabilizace těla probíhá přirozeně v souladu s dechem, celkovým srovnáním základní osy – páteře, gravitačními silami a svalovým relaxem.