Vědecké studie se shodují, že cvičení, které rovnoměrně zatěžuje mysl i tělo má daleko větší přínos pro lidské tělo. Velký přínos tchaj-ťi je patrný zvláště u lidí, kteří bojují s kloubními artrózami a bolestmi páteře. Tchaj-ťi svými účinky minimalizuje deprese, úzkosti, stres. Tchaj-ťi pracuje s tělem jako s celistvým objektem. Praktikující dosahují lepších výsledků než cvičenci konvenčních silových a vytrvalostních disciplín.
Proto se také tchaj-ťi stává častěji pomocníkem při rehabilitaci a regeneraci po rozličných úrazech a zraněních. Tchaj-ťi pracuje s duševním pnutím, které se vždy odráží do tělesného stavu. Tchaj-ťi upravuje a rovnovážně vyvažuje vztah mysl-tělo. Člověk dnešní doby má velký problém se zastavit a přirozeně pouze být. Trhán a tahán stresem na různé strany, nemá zkušenost bez zátěže.
Posléze obtěžkán v samotě, sám se sebou, nervóznější a nevyvážený, trpí. Mysl není schopna reflektovat tělo. Vzniká rozpor ve vlastní existenci. Tchaj-ťi nenásilně vrací člověku kořeny, zklidnění a rovnováhu.