Kam vlastně jdeme? Proč se v tchaj-ťi cvičí sestavy forem. Tchaj-ťi je vnitřní práce s energií čchi a následná plynulá cirkulace této životní energie skrze tělo v klidu i pohybu. Mistr Čchen Siaowang říká, že tchaj-ťi je všestranný filosofický, duchovní a fyzický cvičební systém spojující taoistické principy, principy TČM, plynulé cvičení a uvolnění těla i mysli. V tchaj-ťi ve stojné a pohybové části je zásadním principem přesná práce s celým tělem jako celkem – rovnováha, koordinace, přenos váhy a přirozený relax. V začátcích je nutné obsáhnout pohybový a statický aparát člověka, tedy kostru a svaly, které se na rovnováze a posléze pohybu podílejí.
Nejlepším způsobem, jak začít se cvičením tohoto umění jsou pohybové vzorce a stereotypy, které člověka učí pozicím končetin, hlavy a trupu – tedy jednotlivé formy. Nejdříve tělo tvarujeme a snažíme se srovnat kosti a klouby, dále postupujeme ke svalům a šlachám až můžeme následně vnímat napětí v těle a rozložení váhy a stabilizační uvolnění v postojích a formách. V této fázi zároveň tělo posilujeme, protahujeme a relaxujeme. Pro člověka západního původu a smýšlení je tento způsob velmi vhodný.
V divadle by se dalo říct, že se jedná o „Brechtovské pojetí“, tedy upravím se zvenčí, podle toho, jak má vypadat zhruba výsledek a dále postupuji směrem dovnitř. Vlastně je člověk postupem času donucen jít dovnitř směrem k principu. Dle „Stanislavského pojetí“ se člověk zabývá cirkulací energie uvnitř těla a díky citlivému vnímaní si rovná pozice a koordinaci těla. Tato cesta je však téměř nemožná. Protože člověk s perfektním držením těla a naprosto ekonomickým pohybem neexistuje.
Nedosažitelný cíl je tedy mít celkově průchodnou jak mysl i tělo. Člověk se snaží o přirozené zdravé bytí, které má obrovskou houževnatost, harmonii a přesné vyvážení. Dosažení cíle však ve vztahu k lidskému životu není až tak důležité, jelikož už jen částečná existence na cestě duševní a fyzické nápravy, v životě plném vnějších i vnitřních vlivů, je plná zdravotních benefitů a krásných plnohodnotných pocitů. Zakoušejme tedy trpělivě cestu tchaj-ťi plnou nekonečných korekcí s klidem a s upřímnou snahou zlepšit se a postoupit zas o krůček dál. Pomůžeme tak nejen sobě.