Pro počátek cvičení tchaj-ťi je velmi důležité vnímat střed těla. Při přípravné formě nebo stoji uvolňujeme svaly končetin i celého skeletu. Člověk se snaží poskládat přirozeně klouby. Na ně usedne a je umístěna váha organizmu bez svalového pnutí. Jedná se přednostně o citelný pokles napětí v celém těle, které mizí a klesá do pasu tak, aby se chodidla mohla naplno opřít o zem.
Tělo se rozkládá stabilizačně do prostoru a vynáší ze svého středu relaxované ruce. Na základní uvolnění a spouštění váhy není možné použít sílu nebo svalový tlak. Usednutí a stabilizace těla probíhá přirozeně v souladu s dechem, celkovým srovnáním základní osy – páteře, gravitačními silami a svalovým relaxem. K pozvednutí ducha je nutné pustit usilování a jednostranné soustředění. Celá bytost se stane přítomná, citlivá, součástí.
Praxe tchaj-ťi vede k příjemnému zabydlení se v sobě sama. Věci získávají průzračnost, čistotu a jednoduchost. Lidské vědomí plně absorbuje vnější i vnitřní podněty a spájí se s okolním prostředím v jeden celek. Umění tchaj-ťi je nechtěné. V dnešní době maximálního rozkladu a jednostranné specializace tak nalézá člověk ve cvičení tchaj-ťi harmonii, jednotu a kýžený klid.