Pro umění tchaj-ťi čchűan je vědomí celku zcela zásadní.Proto hlava zůstává v prodloužení páteře a nedrobí se do jednotlivých pohybů. Z tohoto stejného důvodu zůstávají oči plavat po obzoru a své vnímání napůl stahujeme dovnitř a napůl necháváme dlít venku.Koncentrace na tan-tchien nás pak spojuje s celým tělem. Ve kterém mysl dovede obtiskávat a zobrazovat jakoukoli myšlenku, kterou během cvičení klidně a přesně realizujeme. Ne nadarmo se během tréninku opakuje věta, že je nutné pozornost rozložit do všech směrů včetně středu.
Upouštím během svých lekcích od slova trénovat a zdůrazňuji myšlenku prožívat. Dech je plynulý a volný. Opíráme trup o podstavu boků, které přímo zatěžují skrz nohy postoj. Trup je prázdný a pocit uvolněné lehkosti vnášíme i do horních končetin. Naše cvičení je maximálně zatíženo do spodní části těla k zemi. Zakořeňujeme se a opíráme mocně o zem. Mnoho lidí se soustředí na estetiku vnějších pohybů.
Základem tchaj-ťi je však stavět zevnitř. Uvolnění skrz probíhající pohyb dává člověku možnosti měnit směr, rychlost. Nepředbíhejme přítomnost. Přirozeným způsobem se mysl i tělo zbavuje nepodstatných životních nánosů a získává nadhled a uvolnění.