Při počátku cvičení tchaj-ťi má každý člověk stereotypní pohybové vzorce do kterých se snaží naroubovat tchaj-ťi formy. Toto úsilí mu klade pod nohy mnoho překážek. Základní moment je nepohodlnost a časová tíseň. Pro hlubší trénink tchaj-ťi by člověk neměl tlačit na dech, neměl by tempovat.Volný a táhlý jemný dech nestresuje pohyb ani tělo. Mysl musí vyplňovat prostor. Člověk se pak vyváženě zakořeňuje a jeho pohyb je celistvý.
Uvolnění myšlenek z konců těla jako jsou prsty a dlaně dá mnoho práce. Zásadním zlomem je pracovat s tělem v prostoru jako s celkem. Mnoho lidí se soustředí na estetiku vnějších pohybů. Základem tchaj-ťi je však stavět zevnitř. Uvolnění skrz probíhající pohyb dává člověku možnosti měnit směr, rychlost. Nepředbíhejme přítomnost. Zbavujme se touhy předstírat a předvádět. Cesta tchaj-ťi je poddajná a uvolňující.