Každý začátečník se v tchaj-ťi potýká s mnoha požadavky na držení těla, na zrušení stereotypních pohybů a se zpomalením a zklidněním mysli a pohybu vůbec. Tchaj-ťi v sobě má mnoho pravidel pro držení páteře, uvolnění svalů, mnoho nároků na prožívání času a vnímání prostoru. Mistr Chen Xiaowang rád opakuje: „Student taiji musí spolknout hořkost“.
Přes veškeré nepohodlí a zdánlivou beznaděj při opravách a úpravách svého těla a zklidnění mysli se praktikant většinou dostane k poklesnutí napětí v horní polovině těla. Nadále začíná vnímat tíhu ve spodní části trupu a nohách. Student vnímá své centrum stoje i pohybu v tan-tchienu (podbřišku) a zvolna začíná být schopen kumulovat a cirkulovat energii čchi po těle.
Pro bádavě, jde o druh psychického záměru při koloběhu myšlenek ve vědomém pohybu. Praktikant tchaj-ťi se učí rozlišovat a přesně vnímat přesun pohybu a těžiště a uvolňuje zbytnělé a zatuhlé části těla v jeden celistvý tvar. Začne se ovládat a těšit existenci bytí v přítomnosti.
Bez komentářů
Trackbacky/Pingbacky