Pochopení klidu uvnitř mysli je v ovládnutí a odstranění napětí. Každá myšlenka, kterou uchopíme, rozvíjíme či sledujeme vytváří napětí vinoucí se napříč celým tělem.
Výchozí stadium při praxi tchaj-ťi by mělo být tvořeno nepohybem a průzračností mysli. Člověk se stává pozorovatelem, pouze svědkem, proudu svých myšlenek a začíná se usoustřeďovat na tan-tchien ze kterého vznikne jednotný a souvislý pohyb celého těla. Nazírá pohledem dovnitř sebe sama i plně vnímá prostor kolem.
Není kam spěchat, plynule prožíváme přítomnost a prostupujeme prostorem, který se zhušťuje. Každý pohyb je plně vyplněn přítomnou myslí. Člověk je pevně ukotven, zakořeněn a stabilizován klidem.
Čas teď a tady se stává v našem bytí nejpodstatnějším, nejchutnějším, nejvoňavějším a nejdůležitějším na světě.
