Jak být spokojený a v souladu s denním během života. Tuhle otázku řešíme všichni. Někdo úmyslně a cílevědomně. Někdo si občas uvědomí, že přítomný čas má největší předpoklad nás činit šťastnými, plnými adrenalinu. A někdo si zoufá ve chvílích, kdy se ego nedokáže smířit se zamýšlenými plány versus realita samotná. Být zde se zdá nejlepší cestou. Je to však v závislosti na naší velmi vynálezávé mysli dost náročné.
Každého člověka vědomí právě probíhající skutečnosti činí nejšťastnějším na světě, mysl nepředpočítává a nezaplňuje prostor v nás plány a rozličnými scénáři a my máme ten dar uvědomovat si bytí.
Vždyť nebylo by skoků s padákem, horolezectví, závodů, hazardu, kdyby se člověk nechtěl vracet k tomu nejprůzračnějšímu okamžiku v sobě. K prosté přítomnosti. Ta jediná je nekonečná, nezaměnitelná, čirá a uspokojující nás dokáže chlácholit a naplňovat. Nejlepším koučem je žádný kouč. Nesměřování, ale prosté usoustředění se. Naše konečná smrtelnost pak ubírá na významu a naše mysl přestává tlačit na nesmiřitelný čas, který ubíhá. Ubíhejme, plyňme, avšak přijímejme otevřeně celou svou bytostí dar – nyní.
Žeprý: „Vždyť nebylo by skoků s padákem, horolezectví, závodů, hazardu, kdyby se člověk nechtěl vracet k tomu nejprůzračnějšímu okamžiku v sobě. K prosté přítomnosti.“
I kdepak, tady jde o zábavu a adrenalin.. V „PŘÍTOMNOSTI“ může být člověk nucen dělat věci které jej nebaví, umývat nádobí či podlahu, sbírat mokrem shnilé trnky, škrabat brambory, tísnit se v zapařeném MHD a tak podobně.. jsou to chvíle nekonečné, nezaměnitelné, čistě neuspokojující, kdy člověk marně dumá jak se uchlácholit a nějak naplňovat. Naše konečná smrtelnost pak nabírá nový význam na na ZENovou otázku „Jaká je tvoje přítomnost?“ si lze v takových chvílích pravdivě a peprně odpovědět „Že je na …..!!!“