Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) je kolébka Čchen Tchaj-ťi čchuan (Chen Taijiquan). Čchen-ťia-kou je vesnice, která leží v čínské provincii Chenan (Henan). Čchen-ťia-kou leží v severní Číně. Čchen-ťia-kou je sídlo rodiny Čchen (Chen). Nejstarší rodiny praktikující po generace Čchen Tchaj-ťi čchuan, později se z něho vyvinuly styly Yang, Wu, Zhao, Sun …atd. Vesnice Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) je místem tréninku Tchaj-ťi (Taiji), tak jak se předává z generace na generaci.
Skrze Tchaj-ťi jsou nerozlučně spojena dvě jména: Lao-c‘ (6.st.př.n.l.) a Čang San feng (Zhang San-feng – 12.stol.n.l.), patřící dvěma velikým legendám taoistické tradice. Mistr Lao-c‘ jako duchovní otec, zakladatel taoismu a autor základního a nejznámějšího taoistického díla Tao te ťing, a potom „nesmrtelný“ Čang San-feng jako tvůrce taoistického wu-tangského (wu-dang) cvičebního systému tchaj-ťi čchüan. Mnich Čang San feng (dynastie Sung 960-1126) pozoroval na dvorku boj jeřába s hadem. Jeřáb nebyl schopen nad mrštným hadem zvítězit a celý souboj byl pro Čang San feng zjevením principu překonání tvrdého měkkým. Vyvinul tedy systém Tchaj-t’i čchuan, který vyjadřuje principy Knihy proměn I-t´ing.
Tchaj-t’i čchuan pracuje a kultivuje vnitřní vitální energii čchi. Zásadní místo pro kumulaci energie čchi při cvičení je tan-tchien (dantian) místo 2cm v podbřišku pod pupkem. A co je to vlastně qi (čchi)? Čchi je životní energie a je základem veškerého života. V člověku se vitální energie čchi transformuje z esence ťing , hmotné podstaty života, která je zásobárnou lidské, tělesné čchi. Tvoří se spojováním vdechované čchi vzduchu, esence potravy, plodivé síly a krve. Energie čchi je povahy jangové, ťing jinové. Čchi se v těle neustále pohybuje. Stoupá, klesá, vstupuje a vystupuje. Bez přestání tělem cirkuluje. Její kvalita i množství se mění dle denní doby, věku, ročního období, stavu mysli i dalších faktorů. Tchaj-ťi čchüan je praktický nástroj sebepoznání a sebekultivace. Navenek trénujeme tělo: svaly, šlachy, kosti a kůži; uvnitř trénujeme energii, dech, mysl, záměr a bdělou pozornost.
Styl Čchen tchaj-ťi čchűan se vyvinul v 17. století v rodině Čchen ve vesnici Čchenťiakou (Chenjiagou). Vznik se připisuje především postavě Čchen Wang-tchinga (1597–1664), který působil jako generál v armádě dynastie Ming, po jejímž pádu se plně věnoval rozvíjení wušu (wushu) a studiu taoismu. Čchen Wang-tching stvořil více sestav tchaj-ťi, mj. dlouhou formu se 108 pozicemi a 43 forem „Dělových pěstí“ Lao-ťia (Laojia – Erlu, Paochui). Stejně tak je zakladatelem cvičení tchuej-šou (tlačící ruce) a techniky lepivé kopí. Vnější forma většiny pozic se opírá o cvičení 32 forem zápasu generála Qi Jiguang z 16. století. Ovšem Čchen Wang-tching ji naplnil novým obsahem, který si odnesl ze svého studia taoistických praktik Taojin (Daoyin) a Tuna, které stojí také v základu mnoha praktik čchi-kungu (Qi Gongu). Tak vzniklo mnohostranné bojové umění spojující rozvoj čchi, správné dýchání a účinnou sebeobranu. Další významný učitel z rodiny Čchen je Čchen Čchang-sing (Chen Changxing 1771-1853), který spojil formy rozvržené Čchen Wang-tchingem do dvou sestav, pro které se vžil název stará forma (Lao Jia). Od Čchen Čchang-singa vzešel například i Jang Lu-čchan (Yang Luchan), pozdější zakladatel stylu Jang. Na konci 20. let porušil Čchen Fa Kche (Chen Fake) (1887-1957) a jeho synovec rodinou tradici a začali učit veřejně v Pekingu.
Čchen Fa Kche je tvůrcem takzvané nové formy Sin Ťia (Xin Jia – Yi Lu, Er Lu). Nová forma Sin Ťia se vyznačuje více viditelnými a čitelnými kruhovými pohyby, lze v ní jasně nalézt aplikace, rychlost více faťin (fajin), samozřejmě také klade vyšší nároky na zakořenění a schopnost relaxovaně se koncentrovat v jednotlivých formách. Mnoho žáků se nechá složitostí nové formy strhnout k vnějšímu projevu a povrchnímu provedení, naproti většímu uvolnění a práci uvnitř. Nicméně Sin Ťia dostatečně rozšiřuje a prezentuje Čchen tchaj-ťi jako bojové umění, které obstojí i mezi moderními sporty. Čchen Čao Kchuej (Chen Zhao Kui) byl synem a žákem Čchen Fa Kche. Začal se učit bojové umění v osmi letech. Žil a studoval v Pekingu, takže byl jedním z prvních, kdo cvičil Sin Ťia, které vytvořil jeho otec. Vyučoval Tchaj-ťi v Šanghaji a v Nankingu. Přinesl Nový styl – Sin Ťia variantu zpět do vesnice Čchenťiakou. Na žádost Wang Siana (Wang Xiana) se v roce 1973 vrátil do Pekingu. Učil soukromně i na veřejnosti. Hlavně však předával své znalosti tzv. „Čtyřce bojovníků“.
Čtyři Buddhovi bojovníci jsou Čchen Siao wang (Chen Xiaowang, vnuk Čchen Fa Kche), Čchen Čeng lej (Chen Zhenglei), Wang Sian (Wang Xian) a Su Ťien saj (Zhu Tiancai). Tito čtyři mistři již celá desetiletí koncepčně rozšiřují Čchen tchaj-ťi čchűan (Chen Taijiquan) po celém světě.
Tchaj-ťi čchűan obsahuje osm základních „sil“, které obsahují pohyby v sestavách. Těchto osm „sil“ se v boji navzájem kombinuje a využívá se jejich rozdílných vlastností.
Peng – „odražení“ nebo „odpružení“, považuje se za nejdůležitější a slouží m. j. k eliminaci úderu (měkkému blokování)
Lu – „zatažení“, pasivní obranná síla využívající útok soupeře
Ji – „stisknutí“, obranná síla sloužící k vyvedení soupeře z rovnováhy
An – „zatlačení“, obranná i útočná síla
Cai – „stržení“, útočná síla sloužící k vyvedení soupeře z rovnováhy
Lie – „rozdělení“, rychlá rotační síla
Zhou – „úder loktem“, slouží při blízkém kontaktu
Kao – „opření se ramenem“, také pro blízký kontakt
V posledních 50. letech se v Číně stal z Čchen tchaj-ťi čchűan jeden z hlavních bojových stylů. Tento trend postupně prostupuje napříč světem, ať už jakožto bojového umění nebo zdravého životního stylu. Principem Čchen tchaj-ťi čchűan je klidné srdce a koncentrovaná mysl, které dovolují odpočinout nervovému centru, zbavují člověka stresu a zlepšují funkce vnitřních tělesných orgánů.
Českou republiku pravidelně navštěvuje pravnuk legendy tchaj-ťi. Čchen Fa Kche (Chen Fa Ke) Velmistr Čchen Siao wang (Chen Xiaowang), který je držitelem stylu Čchen tchaj-ťi, strážce formy a hlavním předavatelem tohoto umění budoucím generacím. V Čechách cvičí a vyučuje Tchaj-ťi styl Čchen osobní žák mistra Čchen Siao wanga známý sinolog Vít Vojta. Vít Vojta je zároveň autorem knih „Umění tchaj-ťi čchüan“. Kniha „Umění tchaj-ťi čchüan“ vymezuje místo tchaj-ťi čchuän v čínské kultuře a mezi bojovými uměními a podává přehled jeho historického vývoje. A knihy „Čínský svět“, kde srovnává tradice a kořeny s vlastní kulturou a zprostředkovává vlastní zážitky, poznání a zkušenosti ze současné Číny.
Čchen Siao wang je nejen v Číně znám jako jeden ze čtyř cestujících mistrů, kterým se přezdívá „Buddhovy bojovníci“ z vesnice Čchenťiakou. Velmistr Čchen Siao wang má velmi vytříbená pravidla pro cvičení Tchaj-ťi. Čchen Siao wang často říká: „Zklidněte mysl, spusťte váhu, přirozeně a lehce – relaxujte“.