Všechno má nějakou barvu a formu a tato barva i forma jsou v dokonalém souladu s okolním světem. Není v tom žádná záhada. Tak chápeme přirozenost. Pro rostlinu nebo kámen není těžké existovat přirozeně. Ale pro nás to je problém, a to značný. Na přirozeném chování musíme pracovat. Když to, co děláte, vychází z nicoty, máte docela dobrý pocit. Například když máte hlad, je naprosto přirozené vzít si něco k jídlu. Cítíte se přirozeně. Ale když hlad nemáte a přesto chcete víc, není to přirozené a nemáme z jídla požitek.
Zášť, nevědomost, sobectví, nenávist nejsou projevem naší přirozenosti, nýbrž nepřirozenosti a dříve či později se postaví proti nám. “Tak jako kuře padá v potravinovém řetězci za oběť vševidoucímu jestřábu, i hloupý člověk se svou zaslepenou nenasytností vystavuje brzké pomíjivosti.” Etika v tomto smyslu nejde proti hybným silám přírody, nýbrž tyto síly rozvíjí a sama je jejich projevem
Kultura a příroda, kultivace a přirozenost, disciplína a divokost se vzájemně podmiňují a vyplývají jedna z druhé. “Nepotřebujeme organizovat takzvaný chaos. Kázeň a svoboda nestojí proti sobě. Svobodnými se stáváme výcvikem, jenž nám umožňuje zvládnout nutnost, a ukázněnými naší svobodnou volbou ujmout se sebevlády. Dostáváme se za pozici ‘pána’ situace tím, že se stáváme přítelem ‘nutnosti’, tedy nejsme ani obětí ani katem. Prostě jen osobou hrající si v herním poli tohoto světa.”
Gary Snyder