Při rozvážném pomalém pohybu v tchaj-ťi sledujeme bedlivě celou konstrukci a stavbu lidského těla. Neustále dovažujeme, vyrovnáváme a stabilizujeme. Při přesném pohybu se však snažíme neustále relaxovat tělo, aby nezatuhlo nebo neochablo. Během sestavy tchaj-ťi čchűan se snažíme neporušit osu těla, kterou přesouváme s váhou a těžištěm z jedné strany do druhé. Každý sebemenší pohyb frakční části těla je spjat se středem v podbřišku. Není hnutí bez práce osy a podstavy.
Funkční rovnováha stabilita je zajišťována kooperací klidné mysli, hlubokých svalů páteře, vycentrováním končetin a dechu. Dynamický rychlý pohyb klade ještě hlubší nároky na meze a přesnost pohybu a centrování. Samo o sobě je náročné udržovat tělo v korektní poloze bez pohybu ve stoji. Vždy pracujeme s celým systémem sdružujícím svaly, šlachy, chrupavky, vazy, kloubní pouzdra, kosti. Integritu těla však vždy ovlivňuje a podporuje mysl.
Umění tchaj-ťi čchűan staví na základech efektivního, centrovaného a ekonomického pohybu. Největším problémem v praxi tchaj-ťi je dodržení průchozí korektní polohy a stavby těla skrz probíhající pohyb. Stav mysli vždy ovlivňuje míru a intenzitu fyzického pohybu a konstrukční stabilitu lidského těla. Hrubě svalově provedený pohyb vždy tlačí do protilehlých ohnisek a poškozuje základní osu a kořen. Ochablý pohyb naproti tomu ztrácí jakoukoli kontinuitu a sílu s centrem. Koordinovaný plný pohyb vyžaduje vždy základní střed a osu.