Často když trénujeme sami, vítězí nad námi naše alibistická mysl. Někteří svůj trénink urychlují, někteří se mu vyhýbají a někteří mu nevěnují patřičnou pozornost. Ať tak či onak. Základem je se uvolnit a pospojovat. Nemusíme činit velké dlouhé pohyby a nízké postoje jsme-li příliš fyzicky vyčerpaní. Měli bychom však hlavně upravit a uvolnit svou mysl.
Na začátku i na konci dne je užitečné se pospojovat a prožít. Argumenty o špatném počasí, zimě, nedostatku času nechme přirozeně rozplynout. Vsaďme na chvíli soukromí a své samoty, kdy si povolíme luxus nesměřování, ale čirého usoustředění.
Upravme své tělo, stabilizujme postoj, uvolněme se z vrcholku hlavy až do země, přijměme okamžik a tvořme teď a tady. Umění se rodí pomalu a s prožitkem. Plné vědomí ovládá vyplněné a průchozí tělo, kde vše přes stabilní strukturu mizí a koření v zemi a hlavě nechává požehnané místo na vrcholku prostoru. Plavba skutečností může začít. Mysl a tělo v jednotě nakračuje v uvolnění a s ryzí podstatou.