Pravé opření v souladu s gravitací je pro cvičení tchaj-ťi zásadní. Při tréninku se snažíme o co nejlepší spouštění váhy skrz střed těla kolmo k zemi. Opíráme trup o podstavu boků, které přímo zatěžují skrz nohy postoj. Trup je prázdný a pocit uvolněné lehkosti vnášíme i do horních končetin. Hlava se zavěšuje a mnohdy jen doprovází pohyby trupu.
V končetinách necháváme jen toliko síly, kolik je potřeba na zavěšení v pohybu. Klouby jsou spuštěné, průchozí a uvolněné. Přenos váhy je přesný a zhutněný. Na přesnosti přenosu váhy se maximální měrou podílí správné vědomí osy a uvolnění, „zavěšení“ horní části těla. Často nám pomáhají příměry „stát jako hora“, „opřený jak strom“ nebo „pevně zakořenit“. Cvičme s rozvahou a klidem.
Často vidíme začátečníky, kteří se snaží napodobit ladnost a plynulost bez potřebného opření. Jejich pohyb se může zdát na pohled elegantní, avšak nebývá funkční. Jakmile cvičení zpomalíme nebo dokonce zastavíme v pohybu. Chyby a bloky ponenáhlu začnou vyplouvat a vystupovat na povrch a formy ztrácí glanc. Tchaj-ťi, tak jednoduše, vyjevuje svou hloubku, tíhu a složitost.
Bez komentářů
Trackbacky/Pingbacky