Lidské tělo rádo vyhledává zkratky. Během cvičení tchaj-ťi čchűan Čchen nám pak tyto zlozvyky často brzdí postup, poznání a rozvoj. Skrze praxi si tak velmi často opakujeme že hlava je v prodloužení páteře, tělo je celek včetně končetin a oči míří k horizontu, abychom mohli nechat plynout pozornost na všechny části těla. Pokud dovolíme očím těkat, mysl ihned dává pokyn k přesunu napětí na spatřené části těla. Proto není užitečné soustředit se na chodidla, ruce či jen záda. Středobodem je vždy uvolněný podbřišek.
Vědomí necháváme rozložené v celém těle. Srovnáme si osu a vše ponecháváme přirozeně klesat kolmo k zemi. Pohyb rukou nás nesmí napínat a vychylovat. V případě přemíry vzdálenosti rukou, která nerespektuje základní stabilizační strukturu těla dojde k přemíře napětí v hrudníku a zamknutí kloubů v rukách i v nohách. Výsledně blokujeme i kyčle, které vyklání páteř a vychýlí a vykloubí nás z rovnováhy. Tato vzdálenost může být v rozmezí třeba jen milimetrů. I to bohatě stačí.
Nevyrovnaná mysl vychyluje tělo. Mysl má zůstat průzračná. Jediný směr je do středu a poté do všech směrů. Cvičme klidně a pomalu. Budeme schopni se plně uvolnit a docenit veškeré pohyby a stoje.