Chen Xiao Wang je právoplatně považován za jednoho z největších představitelů a mistrů Taiji Chen (Tchaj-ťi Čchen), představitel 19 generace stylu Chen taiji z vesnice Chenjiagou (Čchen ťia kou). Nejen v Číně je populární jako držitel formy a odkazu tradice Taiji rodiny Chen, jeden ze čtyř cestujících mistrů, kterým se také někdy říká „Buddhovy bojovníci“ z vesnice Chen Jia Gou (jsou to: Chen Xiaowang, dále se jedná o mistry Chen Zhen Lei, Wang Xian, Zhu Tian Cai).
Chen Xiao Wang se narodil ve vesnici Chen Jia Gou, v kraji Wen, provincie Henan, v roce 1945. V šesti letech začal trénovat a studovat základy pohybové koordinace wu-shu, když Chen Xiaowangovi bylo osm začal s pravidelným tréninkem pod vedením a dozorem svého otce Chen Zhao Xu. Po smrti otce pokračoval ve studiu u bratrů svého otce Chen Zhao Xu, konkrétně u strýce Chen Zhao Pei a strýce Chen Zhao Kui. Díky velmi dobré tréninkové průpravě, pevné vůli a cvičení pod vedením kvalitních mistrů mohl záhy Chen Xiao Wang (Čchen Siao Wang) obeznámit s vnitřním bojovým uměním a výukou Taijiquan celý svět.
Mistr Chen Xiaowang pracoval jako mladý v truhlárně a denně tvrdě před prací i po práci trénoval. Trénoval velmi vytrvale, meditoval dlouho v postojích, denně prováděl i 30krát první sestavu starého stylu Lao jia Yi-lu. Tak se Chen Xiaowang rozhodl opustit práci a dokonce zanechat i oprav a stavby svého vlastního domu. Získal však cenný čas pro prohloubení svých znalostí a dovedností v Taijiquan. Chen Xiaowang dodnes studuje Tradiční Čínskou medicínu, kaligrafii, rehabilitaci, bojová umění, meditace, qi gong a snaží se maximálně rozšířit a prohloubit znalosti a dovednosti v Taijiquan rodiny Chen.
Taiji je velmi variabilní a zdravotně přínosné. Taiji se vymyká standartní koordinaci pohybu, který používáme během práce a svého života. Taiji maximalizuje přirozený chod a mechanizmy lidského organizmu. Taiji zprůchodňuje a zklidňuje lidskou mysl i fyzické tělo. Proto není divu, že po mnohém naléhání od těžce stresem a časově zaneprázdněných pracujících, Chen Xiao Wang vytvořil a sestavil zkrácenou cvičební sestavu 38 forem a 19 forem. Sestavy vhodné díky své zkrácené délce i pro pauzy v zaměstnání, oproti tradičním a standartním delším sestavám Lao jia a Xin Jia.
Od let 1980 až 1982, se účastnil národních Taiji soutěží, získal spoustu zlatých medailí a v průběhu svého soutěžení se svými dovednostmi proslavil po celé Číně. V roce 1985 vyhrál Chen Xiaowang zlatou medaili na 1. Mezinárodním mistrovství wu-shu v bojových uměních. V roce 1988 byl oceněn čínskou vládou za obrovský přínos k rozvoji Taijiquan. Velmistr Chen Xiaowang je zároveň dobře ceněný a uznávaný kaligraf. Jeho kaligrafie se léta mezi lidmi šíří skrz Asii, Evropu i Ameriku.
Velmistr Čchen Siaowang má také velmi vytříbená pravidla pro cvičení Tchaj-ťi. Chen Xiaowang často říká: „Klid, spusťte váhu, přirozeně jemně – relaxujte“. Praktické hodiny mistrně organizuje, často máte pocit, že by zvládl ucvičit i 20 Strahovů. Ochotně a s nadlidskou trpělivostí Vás bezpečně vede po stezkách energie čchi a její cirkulace. Často říká „Nechoďte do nízkých pozic, chceme se uvolnit a nechceme zbytečnou bolest nohou, která nám nakonec vystaví překážky a bloky“.
Chen Xiaowang se nejprve učil „Laojia Yilu“ (Starý řád, první cvičební sestava), jádro cvičení systému Chen Taijiquan od svého otce, když mu bylo sedm nebo osm. Živě si pamatuje časté sledování cvičení svého otce. Jeho matka po něm často chtěla, aby už přivedl otce na večeři. Trpělivě počkal, až jeho otec dokončí své cvičení a pak jej zavolal k večeři. Jeho otec Chen Zhaoxu byl smeten v politickém nepokoji té doby. Byl v roce 1955 mučen a uvězněn a jeho zdraví velmi utrpělo. Zemřel v roce 1960 ve věku 48 let za hrozných okolností. Politický zmatek a bída 50. let nebyla moc prospěšná propagaci Taijiquan. Tradice umění však nebyla úplně ztracena, protože ve vesnici byl vždy nějaký mistr-praktik. Až v roce 1958 se Chen Zhaopi, Chen Xiaowangův vzdálený pátý strýc, vrátil do vesnice a zažehnul obnovu Taiji. Chen Zhaopi byl pryč nějakých třicet let, vyučoval v Nanjingu a jinde.
Po smrti Chen Zhaopi 30. prosince 1972, Chen Zhaokui, třetí syn Chen Fa-keho, přišel do vesnice dále zvyšovat úroveň schopností mezi vzkvétajícími mladými mistry ve vesnici. Většina v současné době velmi známých mistrů Chen Taiji byla vycvičena jedním z těchto dvou patriarchů 18. generace rodiny Chen. Jsou nyní známí jako „Čtyři velké Jingang (diamanty),“ Chen Xiaowang, Chen Zhenglei, Wang Xi‘an a Zhu Tiancai. Chen Xiaowang vycvičil již mnoho význačných mistrů Taiji po celém světě, avšak i přesto pořád zůstává skromným. Chen Xiaowang byl ve Výboru sportu a tělovýchovy v provincii Henan, prezidentem Asociace stylu Chen Taiji Quan a zástupcem čínského lidu.
Chen Xiaowang účinkoval jako herec v několika filmech o bojových uměních, režíroval bojové scény ve filmech „Žákem Shaolinu“, „Duch Kun-fu Taiji Quan“. V roce 1990 se přestěhoval do Austrálie, a založil „Chen Xiaowang World Taijiquan Association“, která má pobočky ve více než 30 zemích světa. Pravidelně jezdí po celém světě a neúnavně seznamuje své žáky s hloubkou a složitostí Taijiquan. Mistr Chen Xiaowang byl pozván i na oficiální návštěvu do České Republiky k prezidentu Václavu Havlovi na Pražský Hrad, kde mu jako překladatel sekundoval osobní žák Vít Vojta (přední český sinolog, soudní překladatel, právník a spisovatel). Mistr Chen Xiaowang v současné době žije v Austrálii, ale cestuje po světě a neúnavně učí více než 300 dní v roce.
Úspěchy Chen Xiaowanga na turnajích a soutěžích:
1980 – Shijiazhuang šampion v těžké váze – National Pushing Hands Competition
1981 – Taiyuan – zlatá medaile – National Pushing Hands Competition
1982 – Xi’an – zlatá medaile – National Pushing Hands Competition
1982 – Zhengzhou – 1. místo – Provincial Pushing Hands Competition
1982 – Xinxiang – 1. místo v těžké váze – Provincial Pushing Hands Competition
1983 – Shenyang – zlatá medaile – National Pushing Hands Competition
Obyčejný život ve vesnici Chenjiagou (rodná vesnice rodiny Chen) byl velmi monotónní, dny se střídaly a zdály se nekonečné. V Chenjiagou v ranných padesátých letech se vše jevilo všedně. Jednoho dne se však osmiletý Chen Xiaowang postaral o rozruch a zajímavou nevšední zábavu. Celá vesnice si nadšeně povídala o tom, jak „Malý devátý strýc“ podal překvapivý bojový výkon proti svému statnějšímu a staršímu bratranci. Mluvilo se o pozoruhodném skrytém „Jin“ neboli síle Chen Xiaowangova otce, ktará se promítla do Chen Xiaowangova přátelského klání.
Ačkoli byl Chen Xiaowang naplněn pýchou a také vzrušením, nepřipouštěl si, že by to bylo něco neobyčejného. Navíc již existovalo mnoho bohatých historek o schopnostech jeho předků v Taijiquan. Kromě toho Chen Xiaowangův dědeček Chen Fa-ke byl v té době žijící Taiji legendou v Pekingu. Souboj s bratrancem v něm však zažehnul inspiraci a Chen Xiaowang pochopil, že v budoucích letech na svých bedrech ponese tradiční rodinný odkaz Taijiquan. Legendární mistři minulosti a jejich tradice, o které slyšel tak mnoho, se najednou zdála být velmi skutečnou a reálnou. Chen Xiaowang se proto rozhodl více trénovat, studovat, bádat a pokusit se dosáhnout úrovně starých mistrů.
O zhruba dvacet let později Chen Xiaowang, již poměrně proslulý ve světě bojových umění, byl stále nadále fascinován skrytou Jin svého otce, který onehdy hodil někoho daleko většího do výšky přes tři metry. Chen Xiaowang však nebyl spokojen s popisem svědků o projevu skrytého Jin. Proto v roce 1977 navštívil Chen Liziho, právě inkriminovanou osobu, která byla onehdy otcem Chen Zaoxu odhozena, aby zjistil detaily a přímý prožitek z použití skrytého Jin.
Chen Lizi odvyprávěl Chen Xiaowangovi celý příběh. Vše se odehrálo asi takto:
Událost se stala v roce 1953, kdy Chen Zhaoxu, Chen Xiaowangův otec krátce překročil 40 let stáří. Ačkoli byl Chen Lizi starší než Chen Zhaoxu, byl vlastně o generaci mladší. Později se proto Chen Zhaoxuovi někdy říkalo „Malý devátý strýc“. Chen Zhaoxu navštívil obřad pro skupinu návštěvníků z řad potomků rodiny Chen, jejichž předci několik generací předtím opustili vesnici. Měli přijít složit poklonu, vzdát hold původnímu domovu a obnovit také svůj rodokmen.
Shromáždění se konalo v domově Chen Liziho rodiny, jelikož to byl jeden z mála domů dost velkých na to, aby pojal více hostů. V té době lidé z vesnice hodně probírali a mluvili o různých úspěších v dovednostech Taijiquan. A dovednosti Chen Xiaowangova otce Chen Zaoxu byly velmi dobře známy. Bohužel jen pár lidí mohlo skutečně zažít jeho dovednosti, protože již nepřijímal studenty. Chen Lizi, sám praktiktoval a cvičil Taiji a byl celkem popuzen touto záhadnou pověstí. Rozhodl se proto pro náhlý test. Když Chen Zhaoxu uvítal jednoho z hostů, Lizi za sebou zavřel dveře a popustil uzdu své zlomyslnosti. Potají se přikradl a uchopil Chen Zhaoxuovu pravou paži, nasadil páku na zápěstí a nadloktí a pronesl: „Malý devátý strýci, kdyby přišel někdo zezadu a takto tě držel, copak si počneš?“ Avšak dříve než mohl cokoli dalšího říct, byl odhozen tři metry do výšky. Lizi padal hlavou dolů, Chen Zhaoxu včas natáhl včas své paže, zachytil Chen Liziho za ramena a zabránil možnému vážnému zranění. „Chcete se snad zabít?“ zakřičel nakonec Chen Zhaoxu.
Celá společnost byla viditelně rozrušena a překvapena. Všichni hosté lapali po dechu a byli udiveni takovým obrovským bojovým výkonem. Nikdo si nebyl vědom, že by Chen Zhaoxu provedl jakýkoliv bojový pohyb. Byli konsternováni. Bratranec Chen Lizi byl totiž mohutnější a silnější postavy. Nikdo neočekával hod, natož aby mohl být proveden z tak těsného držení. Chen Zhaoxuova ukázka skrytého Jin byla ihned probírána celou vesnicí Chenjiagou. Možná kdyby nedošlo k Chen Liziho testu na Malého devátého strýce, Chen Zhaoxuova schopnost by nikdy nebyla odhalena a zůstala skryta dalším generacím.
Anatomie a provedení hodu. Chen Xiaowang šel za Chen Lizim, aby se jej zeptal na incident z první ruky. Chen Lizi si později detailněji vzpomněl na svou zkoušku. Ano, nasadil zezadu páku na strýcovu ruku, v tom okamžiku šel naprázdno a probral se až poté, kdy přistál bezpečně ve strýcových rukách. Slyšel výtku a uvědomil si zbytečný risk svého jednání. Chen Lizi předvedl Chen Xiaowangovi to samé držení, které použil na jeho otce Chen Zhaoxu. Syn si tak představil, jak otec musel změnit směr síly Chen Liziho úchopu způsobem, který se později změnil na náhlý výpad vpřed. Nadloktí jeho otce uchopené tělem útočníka vydalo krátký impuls kroutící síly. Síla pak musela vymrštit Chen Liziho do salta nohama nahoru, až se odrazil od stropu.
Chen Xiaowang si potvrdil své výsledky vlastní analýzy anatomie hodu, když promluvil s dalšími lidmi, kteří také vyzkoušeli sílu Jin jeho otce. Li Junshen a Wang Changtai, oba tehdy osmnáctiletí, se vypravili po události, o které mluvila celá vesnice, navštívit Chen Zhaoxu. Oba dva hořeli touhou ucítit onu sílu „Jin“. Chen Zhaoxu je požádal, aby drželi jeho nabídnuté ruce každý z jedné strany tak silně, jak je to jen možné. Když byli připraveni a pevně drželi jeho ruce, Chen Zhaoxu vydal krátký impuls síly „Fajin“ a vystřelil oba dva do vzduchu. Chen Zhaoxu bleskově pokračoval a levou rukou zachytil Lia za košili a posadil jej na okraj topeniště a Wanga na druhé straně posadil na stůl. Chen Zhaoxu v této situaci použil krátký výdej síly „Fajin“ svým nadloktím. A jednalo se o tentýž stejný výdej síly „Fajin“ nadloktím, kterým odhodil Chen Liziho.
Tato schopnost reagovat přirozeně při obraně, odvrátit náhlý útok a ve stejnou dobu vlastní útok zahájit, v nepředvídatelných situacích reálného života je vysoce vyvinutá bojová dovednost. Zmíněná dovednost totiž pochází z hluboké kultivace umění „Gong“ a ne z pouhého vytrvalého cvičení pohybových technik. Naučit se techniky a dobře je ovládat bez zapojení celistvosti těla a mysli nebo principu samotného umění není mistrovství, jedná se pouze o fyzické úpolové cvičení. Chen Xiaowang, jak vzpomíná, v mládí často slýchával napomenutí: „Lian Quan Bu Lian Gong, Dao Lao Yi Chang Kong“ (Cvičit pouze techniky boxu, ale necvičit „Gong“ umění, posléze i ve stáří „Gong Fu“ může být k ničemu).
Poprvé se Chen Taijiquan objevuje na světové scéně v březnu roku 1981. V tomto roce skupina japonských nadšenců Taiji navštívila vesnici Chen, kde má Taijiquan své tradiční kořeny. Vesnice po staletí stejná, sporá a prostá nebyla připravena na delegace, intenzivní nápor médií a turismu, který spolu s návštěvou z Japonska přišel. Chen Xiaowang a jeho dovednost síly „Fajin a Qinna“ (výdej síly a páky na klouby) a schopnosti i dalších mistrů Taijiquan, byly tak představeny mezinárodnímu okruhu sportovců, bojovníků a cvičenců úplně poprvé.
Tan (Chen Shilu) mistr boxu ze Shaolinské tradice ze Singapuru se jednou dočetl o dovednostech Chen Xiaowanga, jak ho nebyly vyzyvatelé nasazující páky „Qinna“ schopni udržet. Singapurský expert v „Qinna“, který prakticky prověřoval každého člověka zkoušce jeho schopností, byl samozřejmě zvědavý, jestli je Chen Xiaowang opravdu schopný a toužil po šanci reálně vyzkoušet si mistra Taijiquan. Čas se zanedlouho naplnil. 12. dubna1987 Chen Xiaowang reprezentoval školu Taiji a Shi Yongshou Shaolin. Oba zmínění tedy přijeli do Singapuru, aby vedli turné ve Wushu na pozvání Singapurské národní Federace Wushu (které byl shodou okolností pan Tan členem).
Pro kvalitní propagaci tohoto turné natočila místní televize rozhovor s oběma čínskými mistry, navíc doprovázenými panem Tanem. Mistři předvedli působivou ukázku rychlý a teátrální Shaolin vyvážený plynulým a měkce ladným Taijiquan. Poté už během rozhovoru vyjádřil Singapurský mistr Tan obdiv nad Chen Xiaowangovým únikem z pák na obě paže od japonských studentů a zapochyboval nad touto událostí a dožadoval ukázky. Chen Xiaowang ochotně souhlasil a dal pokyn ke zkoušce.
Mistr Tan nasadil Chen Xiaowangovi páku na paži, ohnul jeho ruku za záda, jak pevně to jen šlo. Chen Xiaowang se však bez námahy vykroutil a uvolnil. Singapurský mistr Tan (vážící 103kg) byl překvapen tím, jak snadno se Chen Xiaowang (vážící 80kg) uvolnil z jeho „Qinna“. Mistr Tan to proto zkusil čtyřikrát znovu, ale Chen Xiaowang pokaždé snadno vyváznul. Po lehkém rozcvičení pak Chen Xiaowang kývnul na dobrovolníky, aby přistoupili. Čtyři osoby držely Chen Xiaowangovy ruce, dva na každé straně. Každý samostatnou rukou nasadil páku na prstní klouby, zápěstí, lokty a nadloktí. Chen Xiaowang se nebránil a dovolil každé osobě provést to nejpevnější možné držení. Poté dal náhle krátký impuls „Jinů ze svých rukou a všichni cvičenci byli odhozeni a někteří dokonce spadli na podlahu. Pořadatelé samozřejmě byli velice potěšeni takovou živou demonstrací bojových dovedností přímo v televizi. Kladná publicita je vždy ku prospěchu věci.
O dva dny později bylo pozváno několik set hostů na raut, aby vzdalo čest mimo oficiální ceremonii čínským mistrům. Mezi hosty byli zástupci krajských sportovních organizací, místní mistři bojových umění, ale i cizinci. Raut s obvyklým dlouhým přípitkem probíhal standartním způsobem. Na závěr večeře se tři z hostů přiblížili k pódiu čínských mistrů. Se zájmem se ptali, jestli bojové dovednosti, které viděli v televizi, byly skutečné. Prohlašovali, že jsou dlouholetými cvičenci juda a domáhali se testu. Chen Xiaowang neměl mnoho chuti po vydatné večeři na cvičební zápolení, ale nevěděl, jak naléhavce odmítnout. Mistr bojových umění by měl však být vždy připraven a upozornění na plné břicho by bylo asi jen hloupou výmluvou. Chen Xiaowang tedy svolil. Dva z nich provedli páku, jako když slepice skládá křídlo, na každé jeho ruce za zády. Chen Xiaowang opět bez problémů osvobodil své ruce. Nespokojeně konsternováni tímto náhlým koncem jejich výzvy se sklonili k pozdravu.
Když se však Chen Xiaowang otočil, aby se vrátil ke stolu, třetí judista, který stál poblíž, znenadání popadl Chen Xiaowangovu pravou ruku zezadu a pokusil se na něm vykonat hod z juda. Celá společnost se zděsila nad náhlým podlým úskokem. Ovšem Chen Xiaowang hbitě, k velké úlevě schromážděných, odmrštil útočníka bezmála dva metry pryč. Celý sál tak uvolněně propukl v potlesk. Chen Xiaowang opět potvrdil kvality svého umění. Přirozeně reagoval na pocit tupé trhavé síly, která jej chtěla nadzvednout. Chen Xiaowang spustil svou energii do „Dantien“ a povolením „Kua“ rozplynul útočníkovu zdvihací sílu a neusazený útočníkův střed. Pak vydal sílu „Fajin“ skrz zadní část svého ramene, které udeřilo útočníka přímo dozadu a ten odhozen mířil k podlaze. Je nadmíru jasné, že negativní publicita by potopila celé turné. Bylo by špatné, kdyby místní cvičenec juda složil vycházejícího mistra Taijiquan. Pořadatelé tak Chen Xiaowangovi nevědomky vytvořili prostor pro zrod legendy a popularity.
Chen Xiaowang se o 2 roky později začátkem roku 1985 nechtěně opět zviditelnil. Událo se to během první zahraniční cesty do Japonskhen Xiaowanga doprovázeli Chen Zhenglei a Chen Guizhen. Všichni skončili večeři a zůstali sami jako pořadatelé turné, bez překladatele, který odešel o něco dříve. Když opouštěli sál, kdosi se k nim přiblížil zepředu restaurace. Nikdo z rodiny Chenů nemluvil japonsky a odvážlivec zase neuměl čínsky. Podle bojových gest a urputného odhodlaného výrazu tváře Japonce, však bylo naprosto zřejmé, že si chce ihned ověřit bojové dovednosti Chen Xiaowanga.
Japonec se beze slova stále přibližoval. Chen Xiaowang zvedl své ruce nahoru do podobného gesta s úmyslem vyhovět přátelskou výměnou. Znenadání zprava vyletěla pěst útočníka do Chen Xiaowangovy tváře. Chen Xiaowang bleskově odvedl pěst pravou rukou pryč a vědomě zadržel svůj obranný útok. Japonec viděl, že jeho úder byl odveden, stáhl se do krytu a střelhbitě zasáhl loktem Chen Xiaowangovo tělo. Nyní Chen Xiaowang plně využil svou kultivaci „Gong“ Taijiquan. Přijal úder loktem s malým posunutím dozadu „Chan“, aby útočící sílu odklonil, tím značně oslabil a rozptýlil účinky úderu. Ve stejné chvíli uvolnil obranný ráz „Lie jin.“ A jelikož Chen Xiaowangovy ruce byly stále přilepeny k Japoncově ruce, díky síle „Jin“ ho uchopil a odhodil na dva metry od sebe na zem. Později se zjistilo, že útočící Japonec byl instruktor bojových umění, který chtěl prozkoušet dovednosti, o kterých četl. Další rok vyhledal v Zhengzhou v Chen Xiaowanga, aby se od něho mohl učit.
Základy těchto bojových schopností v Taiji je schopnost bránit se a útočit ve stejnou dobu pokud je to nutné. Zdá se, že je to podmíněný reflex získaný životním tréninkem kombinacemi následných technik, drily jako bloky a údery nebo kopnutí. Dovednost, kterou předvedl Chen Xiaowang ve výše uvedených situacích, je snad více než jen podmíněný reflex. Je to mnohem víc než instinktivní schopnost, protože tělo a mysl jsou vycvičeny do takové výše, že reakce na útok je skoro přirozenou reakcí. Když udeříte na takové tělo, nezpůsobíte větší újmu. Schopnost reakce je v tomto smyslu přirozeným stavem. Tato prostorová stabilita, hutnost a variabilnost jako rezistence těla je demonstrací konceptu „Peng jin“ u mistra Taijiquan. Když vyvíjíte tlak na tělo takového mistra, je to jako tlačení proti nafouknutému míči, který je však proměnlivý. Vaše síla se tak rozptyluje a není schopná konat.
Chen Xiaowangovo „Peng jin“ dělá dvě věci k vaší linii síly. Nejprve oslabí sílu vašeho úderu v bodě dotyku a potom přesměruje vaši sílu do země. Osm tlačících lidí, jeden za druhým, jen vypadá dramaticky, ale účinek je stejný jako u přední osoby, která tlačí na tělo. Chen Xiaowang dokáže být tak klidný, že stojí a drží rovnováhu na jedné noze – vezme volnou rukou sklenici vody zatímco statný muž do něj tlačí vší silou, jak několikrát bez problémů předvedl živě v televizi.
Chen Xiaowang, který studoval pod svými strýci Chen Zhaopi a Chen Zhaokui, říká, že to bylo v jeho ranných třiceti letech, ve kterých dosáhl určité úrovně, i když v surové formě. Již dříve mu jeho učitel Chen Zhaopi řekl, že k dalšímu pokroku v umění bude potřebovat poznat a přezkoušet bojové dovednosti „Quan“ svého strýce, Chen Zhaokui. V roce 1966 přišla kulturní revoluce a převrátila celý národ naruby. Veškeré kulturní dědictví bylo pronásledováno a ničeno. Velice málo vesnic bylo ušetřeno nesmyslného pustošení. V tom období bylo zakazováno i cvičení a vyúka Taijiquan v Chenjiagou. Uvolnění přišlo až po úmrtí Chen Zhaopi v roce 1973, kdy ustávalo řádění rudých gard. Tehdy se Chen Xiaowang mohl dále učit se od svého strýce Chen Zhaokui. Chen Xiaowang byl považován ve své generaci Taijiquan za vyjímečného. Pořád však nenasbíral dostatek zkušeností. V roce 1977 byl tak poslán účastnit se národní soutěže ve Wushu v Xianu.
Připravený otestovat své schopnosti proti soupeřům, vyzkoušel několik výměn se současníky ostatních bojových systémů. I když spokojený s vlastní efektivitou, snažil se o vlastní hluboké prozření a celkové pochopení principů. Hledal čiré prameny zkušenosti a mistrovství svého strýce, otce i dědečka. Chen Xiaowangův legendární děd Chen Fa Ke byl mrtvý a otec Chen Zaoxu již také. Chen Xiaowang se rozhodl vyhledat žijící studenty svého děda pro další postup a vývoj v umění Taijiquan. V roce 1978 se v Pekingu setkal se dvěma z nich. Z výměny s nimi však nepoznal, že by pokročili dál, než byl on sám v umění Taiji. Proto se po další tři roky sám věnoval vybrušování podstaty svého umění. Pátral po jasném principu, který by tvořil základ umění: „Ke kterému by se všech deset tisíc technik vrátilo jako jedna“ (Wan fa gui yi). Když se mu realizace principu rozležela v hlavě, shledal, že to není nic velkolepého nebo nového. Zkoumal a analyzoval všechny techniky a dovednosti, které poznal a našel, jejich účinnost vždy vyplývala z jediného principu. Chen Xiaowang zkoušel svoje pochopení a jasně si vzpomíná na moment svého prozření: „Běžel přes továrnu, kde pracoval, aby vyhledal svého bratrance Chen Zhenglei, a pověděl mu o svém zásadním objevu.“
„Yundong Guilu“
Chen Xiaowang říká „Yundong Guilu“ (princip pohybů) a vyjadřuje jej takto:
• Yi dantien wei hai xin.
• Yi dong quan shen bi dong.
• Jie jie guan chuan.
• Yi qi guan tong.
• Dantien je v srdci tělesného pohybu
• Jedna i jen část pohybů, celé tělo se pohybuje
• Energie protéká skrz kloub od kloubu
• Tak se síla během jedné akce přenáší nerušeně
Bez komentářů
Trackbacky/Pingbacky