I když se pravidelně věnujeme tréninku tchaj-ťi občas se nám stává, že se sami zamotáme a ztracíme ve stereotypu. Automaticky se začneme rukama předbíhat.
V této fázi se musíme vrátit zpátky k přirozenému vnímání těla a jeho váhy – jako celku. Často nám pomůže zpomalení pohybu sestavy a častější praxe čchi-kungu ve statických postojích.
Pohled soustředíme do dálky horizontu, přestaneme sledovat pohyby rukou a snažíme se vnímat bedlivěji osu páteře. Touhu procvičit sestavu vyměňme za vnímání přítomného okamžiku.
Uvolněme dech.
Netlačme na sebe.
Nechejme čas plynout.
Užijme si bytí a naši existenci v prostoru.
Chen Xiaowang učí Taiji v Praze