Čas zastavení a stání

Pokud se chceme uvolnit, relaxovat je nutné zastavit. Povolit si, ne nařídit, zastavení. Neustále se myslí upínáme, nutíme, necháme ulpívat do různých směrů. Střed můžeme pocítit a vyrovnat ve chvíli neusilování, jen ve stavu jakési kontroly polohy a ponechání probíhající čas plynout bez našeho všudypřítomného řízení a ovládání. Nemusíme se bát. Nic nám neuteče. Nic nezmeškáme. Nic neprošvihneme.

Spíše dáme vzácný čas naší mysli a tělu běžet na přirozený a uvolňující volnoběh. Myslím, že v Češtině slovo volnoběh je perfektní. Naše tělo potřebuje chvíle volnoběhu. Celý člověk se tak může kalibrovat, prožít a usadit. Domnělé problémy ustoupí a ztratí na intenzitě a podstatnosti a my si můžeme uvědomit podstatu své vlastní bytosti. Dáme si čas. Přichází klid a vyrovnanost a také spokojenost. Splýváme s bytím a přítomností.

Tento stav si nemůžeme vynucovat a tlakem nastavovat. Musíme nechat plynout a pokud možno nezasahovat, neovlivňovat, neusilovat. Musíme se vzdát téměř všech našich každodenních nástrojů prohnané mysli. Alespoň na chvíli.